
Dobrý večír. Docela jsem si oddechla když jsem díky diáři zjistila, že zítra je volno. Děsně si potřebuju odpočnout. I když dnes se mi chce docela smát. Možná by mi bylo líp, kdyby R. mě pořád nechtěl. Děsí mě, že se rozhodnu být zase s ním. Dneska mě to psaní opravdu nejde. Chtěla bych toho tolik napsat,ale vždycky zapomenu pořádně co. Dlouho jsem nic nenakreslila, čtu novou knížku a omluvenku ze školy jsem už týden nedala,takže budu mit asi neomluvený hodiny. Ze čtvrtletky z matiky mám 3 a jsem docela ráda. Diktát jsem napsala taky za 3, tak jsem asi průměrný až podprůměrný žák. Je mi to u dvou půlek. Připadám si jako děsná děvka. Vykousnout se s ex-přítelem? A pak mi nakecávat že potřebuju čas. Možná čas potřebuju. A nebo tisíce hubenejch a dlouhejch lajn red-bullovýho tabáku. Nebo snad mládež s modlením ze srdce? Už nevím kdo jsem já. Ta hodná evangelička? Ta holka co vysedává v parku a fluše? Ta prdlá a blbá holčina in school? Ta nemotorná zavalitá cosi? Strácím se sama v sobě. Kéž bych sebe našla. Chtěla bych dneska fylozofovat. Donekonečna se s někým hádat o úplný kravině, o slovíčkaření, o nekonečnu a o normalitě. Jenže to by tu musel bejt nějakej podobnej šílenec jako já...