Příšerka s.r.o.

10. listopadu 2010 v 18:56 | Kiss <3 |  Kiss příliš kecá
peace
Aneb Egoistka Kiss útočí ...
Asi...Bych se měla představit? Ale jak? Internet je teď plnej magorů,co si dávaj všemožný nesmyslný nicky. Nepatřím mezi pIpHiNeCzKy, ale i já se nehodlám vzdát svého tajemství. Říkejte mi třeba..Kiss. Nebudu se popisovat. Barvu vlasů stajně měním tak podle nálady a... Jediný čeho si na sobě vážím jsou moje zelený oči. Asi proto, že mi je jeden kluk pochválil. Jo,to byli časy.. :D Né, že bych byla stará. Vlastně, už ani nejsem malá. Brzy mi bude sladkejch 15. Patnáct, kterých sem se kdysi nemohla dočkat. Čekala jsem na ně každým dnem,dny jsem si odpočítávala. To když jsem čekala, až se objeví ten pravej. Říkal, že až mi bude 15 a nebudu pod zákonem, že spolu budem. Ale, takovejm kecům už nevěřím. Víte, někdy závidím Kim, ona je.. Jiná než já. Vlastně, nemáme skoro nic společného. Přesto je mou hodně dobrou kamarádkou, vlastně asi..Jednou z nejlepších. Jsme jako sestry. Když jsem chodila na základku, vídali sme se každej den. Šíleli jsme po Tokiácích a já nevím, asi sme pomlouvali co se dalo. Už si to moc nepamatuju. Ale pak mě vzali na osmiletej gympl. Nějaký dva roky jsme se nevídali,ale teď.. Už zase ano. A někdy mě to až překvapuje jak až tak rozdíliný duše mohou být kamarádky. Každá věří jiný myšlence. Já jsem ta beznadějná romantička, co očekává prince a růží. Teda, vždycky tomu tak nebývalo. Asi před třema měsícema jsem začala chodit s jednim klukem. Nebudu ho jmenovat. On, víte, byl jinej. Byl rom. A byl o hooodně starší. Já najivka si myslela že to výjde. Byla jsem asi opravdu poblouzněná, měla jsem an očích růžový brejličky a představovala si jak za pár let budeme vychovávat dvě malý roztomilý dětičky ve velký vilce s bazénkem v milionářský čtvrti. A asi uhádnete, ano, nevydrželo mě to. Možná nejsem natakovej vztah připravená, nebo jsem ztratila ty brejle,co já vím. Ostatně, začal mi děsně líst na nervy. Takže jsem se s nim rozešla. Ale neberte to jako varování, nemám porozchodový deprese. Ono, když se rozejdete s někým, na kom vám už asi moc nezáleží, tak to tak nebolí. Jen abyste věděli... Jsem malicherná, sobecká, zákeřná a zlá mrcha. Jsem podlá a nejradši pošťuchuju lidi v mím okolí. Chytrá nejsem a ani asi nechci být. Nejradši mám umění. Celý dny kreslím nebo fotím, píšu básničky a písničky,příběhy nebo srdcedrásající články. Poslední dobou mi příjde, že ani o sobě nic nevím. Jako bych vlastní život sledovala jen z povzdálí. Taky byste měli vědět, že jsem věřící, takže v některý tvorbě se odráží i moje víra. Jsem křesťanka-evangelička, další rozdíl mezi mnou a Kim...
Koukám se z okna. Je sychravo a tma. Ne,tma mě neděsí. Nikdy mě neděsila. Přemýšlím nad podzimem. Mívala jsem ho nejradši. Nebyla jsem jediná co chodila jak zombie a topila se v depresích. Letos je to jiný. Nějak ho neprožívám. Sem tam z okna se podívám na spadlý listí. Zima mi nevadí. I když mě už nemá kdo zahřívat... Pořád pozoruju mobil. Říkám si, že mohl aspoň zavolat. Přeju si aby z rozchodu trpěl, aby mě prosil abych se k němu vrátila, aby mi poslal kytku já nevím.. Ale asi mu to nevadí. Jak by taky mohlo. Včera sem ho potkala. Šel se psem a s dvěma holkama a usmíval se na celý kolo. Tak sem se taky usmívala. Ale né na něj. Možná.. Někdy toužím aby všíchni kluci trpěli. Aby trpěli jak já, když mi M. zlomil srdce. Když mi řekl ať čekám. Jsem ale netrpělivá. Nedokážu na někoho čekat... Nevím co bude dál. Když se zeptám pár kamarádů, řeknou mi ať zase důvěřuju pořádně Bohu a ať neřeším vztahy. Ale já mám v srdci díru. Cítím prázdnotu v duši. Děsím se jí. A přesto se směju. Směju se vždy když to jde.. A jestli upřímě? To nevím... !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama