Vločka, pomíjivá krása

17. listopadu 2010 v 18:37 | Kiss |  Týden co týden
vločka
Vločka má krásný život. Vše vidí z vrchu, s nadhledem. Vidí část světa. Přála jsem si být vločkou. Je jedinečná. Něco zažije,dopadne a pak se přidá k ostatním. Spolu tvoří neodmyslitelný kolektiv, atmosféru vánoc. Dovoluje nám se vší trpělivostí všechny radovánky zimy. A nebo důstojně odejde. Na horké kůži se rozpustí. "A kam odejde?" ptala jsem se jako malá. "Tam kde jí bude líp" odpověděla mi vždy mamka. "A není ji zima, když je tak studená?" moje otázky nebrali konce "aspoň že už jí není zima, když se rozpustí v teplíčku..." usoudila jsem a většinou jsem odběhla stavět si sněhuláka. Vločka se nedá vlastnit. Nemůžete si jí vzít a chlubit se s ní celému světu. Je jako láska. Když si myslíte že ji držíte, ona se vám rozpadne, roztaje a je pryč. Přesto si přeju být malou vločkou. Jen tak si letět světem, dopadnout někomu na ruku aby se mnou mohl chvilku těšit a pak odejít tam, kde je lépe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama