Slib

8. prosince 2010 v 16:56 | Kim |  Slib
3"Vypadni!" Křikl a třískl dveřmi, jí rovnou před obličejem. Nemohla tomu  uvěřit. Co mu udělala? Ještě včera se na ni usmíval. Chtěla vědět co se děje. Proč, je na ni takový. Znovu vzala za kliku od jeho pokoje, ale bylo zamčeno. Zaklepala. "Brácha! Co sem udělala?" "Jdi pryč Sarah!" Bylo jí to líto, ale radši ho poslechla. "Zítra mi to vysvětlíš!" Řekla, spíš sama pro sebe. Sešla po schodech dolů do kuchyně a vzala si misku cereálií. Její nejoblíbenější jídlo. Sedla si do křesla a dívala se na televizi. Ani ji nevnímala, měla starosti s Davidovým chováním. Poslední dobou měl takovéhle nálady častěji a častěji. A pokaždé když chtěla, aby jí to vysvětlil, tak řekl jenom, že to není její vina a že je v pohodě. Jenom, aby to neřešila. Ale ona se o něj bála! Nikdy takový nebyl, vždycky jí se vším pomohl a nikdy na ni neřval! V křesle asi na dvě hodinky usnula a po probuzení uslyšela cinkání v kuchyni. Vypla televizi a šla se tam kouknout. David smažil vajíčka, zřejmě k večeři. Byl taky nejvyšší čas 7:00. "Ahoj." Řekla. "Už jsi v pohodě?" "Proč bych nebyl?" Zářivě se na ni usmál a otočil se zpátky k plotně. Bezva! Pomyslela si, takže teď už i předstírá, že se nic neděje. Ale rozhodla se, že to dnes nechá být, nechtěla se hádat. "Copak si po mě chtěla?" "Myslíš, když si na mě tak vyjel?!" Zeptala se Sarah. "Promiň zlatíčko." Řekl něžně a byl to zase on. Zase ten starý usměvavý bráška, kterého měla ráda a který se o ni rád staral. Byl sice jen o sedm let starší, ale přesto jí bral jako dítě, o které se musí starat. Už od doby, co se narodila. "Chtěla jsem pomoct s domácím úkolem." "Ok, počkej až dodělám večeři, najíme se a pak se na to kouknem." "Co se ti stalo, žes na mě tak vyjel." "Nic." Jako vždy! Nic. Něco se ale dělo! Už dva měsíce se něco dělo! Ale on pořád říká nic! Ok. Uklidnila se. Nebudu to řešit. Řekla si. On je dospělej, když bude mít problém vyřeší si ho. Věří mu. Vzdychla a otočila se ke kuchyňskému stolu. Sedla a doufala, že se to vyřeší brzy…………..
***
"Zase měl včera tu svoji náladu." Postěžovala si Sarah svému nejlepšímu kamarádovi Damienovi. "Vážně? Co se stalo?" "V podstatě nic, akorát na mě ječel a odmítl mi pomoct. Do toho se ještě zamkl v pokoji." "To není až tak zlý." "Není, ale já se o něj bojím! Nikdy takový nebyl! To až teď v poslední době." "Je toho na něj moc. Ty, škola, práce a domácnost." Snažil se jí přesvědčit Damien. "Jo! Ale 2 roky a půl to zvládal celkem dobře!" Vzlykla Sarah. "Nebreč!" "Já se jenom bojím, že až toho na něj bude vážně moc, že mě šoupne do děcáku!" "To by neudělal! Sám se přece nabídl, když vám zemřeli rodiče, že se o tebe postará."
KIM
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 8. prosince 2010 v 19:02 | Reagovat

Děkuju..:) mě asi taky no.
ten tvůj článek.. zajímavé.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama