Tisíckrát obehraný schéma

30. prosince 2010 v 20:31 | Kiss |  Kiss příliš kecá
:)
Stála jsem tam,tam v Praze, na Staromáku. Nadšení rodiče a děti čekali, až bude Orloj odbíjet, ach,ta legendární stavba, a do celé hodiny zbývalo ještě čtyřicet minut. Ve vzduchu se vznášela Vánoční atmosféra i pár dní po Vánocích, za mnou svítil stromeček. Já stála se sklopenýma očima a čekala, až se něco stane. Něco,co by mě na naší Matičce stověžatej nějak zaujalo.Něco mělo přijít,něco co mi změní život, viselo to ve vzduchu a já to cítila. Prohlížela jsem si stánky, jeden po druhým jak se mi zachtělo. Od pečených kaštanů, přes vánoční bakulky až po obrázky. A zabloudilaj sem pohledem. Ne, neměla jsem a lituji toho. A tam stál On. A já měla pocit jako když jsem našla něco stracenýho. Divná dýka mi probodla srdce a jeho pohled mě nutil klepat se. Poprvý v životě jsem kluka nebrala jako kořist, jako něco co chci vlastnit, jako téma abych měla o čem mluvit. Ale jako duši kterou toužím poznat. Přála jsem si, abych za ním šla a něco řekla, slovo, větu, ale neměla jsem sílu,tak jsem procházela stánky, nezaujatě prohlížela co se dalo,schovávala se pod kapuci a u něj se nezastavila. Potají jsem sledovala jak kreslí, jak v ruce držel redko (a né, za tohle nemohla chuť na cigáro), jak se usmíval, jak dýchal. Jak moc bych si přála ho poznat. Netoužím mít kluka, toužím mít kamaráda,přítele... Chci ho poznat, ale už nikdy ho neuvidím! Lidé co si říkají rodiče mě odvezli stopadesát kilometrů daleko a já se užírám... Chci zpět.Proč je včerejšek tak vzdálenej?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama