Šelesty 2.část

22. ledna 2011 v 10:50 | Kiss |  Šelesty
Začínalo jaro. Z polí slezl veškerý sníh. Městem se nesla nepříjemná atmosféra, která porušila tradici jarního klidu. Lidé se báli,ale nemluvili o tom. Tahle nálada se tu objevila od doby, co Zaccoria (jak Alexin otec rád tvrdíval "osamělá stará panna) představila svého přítele. Už jen proto, že by cizinec mu ostatní nedůvěřovali. Alex tomu nevěnovala pozornost.Byla čímdál víc uzavřená do sebe, víc a víc myslela na toho neznámého který se do teď neukázal. A tak jí byl rozruch celé vesnice tak trošku fuk. Teda jen do té doby, než záhadně zmizela její nejlepší kamarádka. S Brendy se znaly už takřka od plenek. Lepší a kamarádštější vztah navázaly až v místní školce potom, co se zmlátili konvičkama po hlavě. Od té doby byly nerozlučné a Alex tak objevila vytouženou sestru. Teď byla ale Brendy mrtvá. Nejdřív jí nikdo nemohl najít, nevrátila se domů, nezanechala dopis a ani nic Alex neřekla. Až o týden později v lese objevili její zbytky. Jak řekl šerif, nějaké zvíře jí sežralo za živa. Městečkem se začaly šířit historky o vlcích a medvědech. Děti měli zákaz chodit do lesa. Bohužel Brendy nebyla jedinou obětí. Týden co týden se začali strácet další obyvatelé, což způsobilo hodně velkou paniku. A Alex truchlila po kamarádce a myslela na oči toho neznámého.
"Další mrtvý? Ano.. Budu se snažit.. Ano.. Vzkážu jí to… Děkuji šerife."řekl Peter-otec Alex do telefonu.
"Další oběť?" zeptala se. Věděla, že pokládá spíš řečnickou otázku. A také věděla jaká na ní bude odpověď.
"Ano… Pan Beerengson je mrtvý."odpověděl otec.
"Zase to zvíře?" ptala se dál bez ohledu na to,že ví co řekne. Pana Beerengsona měla moc ráda. Prodával v obchůdku, vždycky jí dal nějakou drobnost.Otec se ani nenamáhal odpovědět. Toho dne se Alex přes výslovný zákaz rodičů vydala do lesa. Jinam než na místo kde stál ten chlapec. Zabloudila až k domu Zaccorie. Řekla si, že jí navštíví. Dlouho jí neviděla. A aspoň se seznámí s jejím novým přítelem. Zaccoriin dům ležel v nejodlehlejší části. Někde mezi lesem a pasekou. Alex zaklepala na okno. Nikdo se neozýval, proto zaklepala znova. Uslyšela praskání podlahy a dveře se otevřely.
"Ahoj…"řekla postava ve dveřích. Alex ji poznala. Věděla, že ten někdo je Zaccorie, měla její vlasy i oči. Ale nedokázala ze sebe nic vysoukat. V tom přišel muž,její přítel. Omluvil je, pak Alex řekl něco ve smyslu že Zac je nemocná (což by stejně nevysvětlovalo její zjizvený obličej),odvedl jí a představil se.
"Ahoj.. Já jsem Goffredo Peterson." I ona se slušně představila
"Těší mě, já jsem Alex. Copak je Zaccorii?" nadhodila otázku na nemoc a čekala, že se rozmluví.
"Počkej…"řekl"ještě ti musím představit mého syna."zmizel v domě. Ze dvěří vyšel on. Ten který stál v lese. Ten kluk s očima které jí pronásledují.
"Ahoj… Představování mi moc nejde, tak prostě.. Já jsem Matteo, ale říkej mi jen Matt."řekl. Měl ještě krásnější hlas než si Alex představovala.
"Ehm.. Já jsem Alex. Jakto že jsem tě tu ještě neviděla?"zeptala se. Cítila jak červená,jak se jí krev dostává do lící a nemohla tomu zabránit.
"Nejsem moc společenský. A navíc studuji dálkově, přes počítač. Pomáhám tady a moc času mi nezbyde." Dál se ho Alex nevyptávala. Rozloučila se a odešla. Něco jí nutilo jít pryč, Zaccorie i její nové rodiny se bála. Ale byla tu i druhá strana situace, která jí táhla zpátky,znova za tím okouzlujícím klukem plným tajemství.
Šelesty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama