Šelesty 3.část

24. ledna 2011 v 15:03 | Kiss |  Šelesty
  V městečku se roznesla zpráva o vzhledu Zaccorie brzo. Alex věděla že se to lidé dozví, přesto sama nic neříkala. Někteří si začali myslet, že za ztráty lidí mohou Petersnovi. Že to oni zabíjejí lidi. Ale nikdo si to nedokázal pořádně vysvětlit. Alex byla přesvědčená, že ať za tím stál kdokoli, nemohl to být Matteo. Každý věděl, že u dalšího mrtvého byla objevena lidská stopa. Ale nikdo nechápal,jak se mrtví brali v lese, ani kdo a proč je zabíjel. Proto se chytli naděje, že mají na co svést svoje žaly a nevědomost. A proto se zaměřili na nové dva členy městečka. Alex věděla že to je nefér, ale nic neříkala. Snažila se situaci ignorovat a doufala, že nic podobného nepotká už nikoho dalšího z blízského kruhu. Do lesa už nechodila. Sice chtěla vidět Mattea, ale tušila, že jít přes les je nebezpečné.
   Zrovna začínalo být teplo, léto se blížilo, a Alex netušila, s kým strávit prázdniny. Teď, když byla Brendy mrtvá, neměla co dělat. Sedla si tedy na kmen stromu u silnice a přemýšlela. Psala básničku o jejích vnitřních pocitech.
"Ahoj…"ozvalo se za ní. Okamžitě ho poznala. "
Ahoj Matte."řekla a psala dál. Zrovna měla pocit klidu a míru a proto jí to šlo ještě líp. Matteo se na ní díval. Cítil se špatně, ale chtěl jí znova vidět. Celé měsíce se sužoval myšlenkami na tu odvážnou holku. Jako jediná se nebála jít až blíž k nim. Ale teď seděla a mlčela.
"Tobě ostatní řekli aby ses se mnou nebavila?" zeptal se. Alex se zamyslela. Věděla že to říkali,ale copak je ona poslouchala?
"Ne.. Teda vlastně ano,řekli. Ale já je neposlouchám. Nemyslím si že jsi nebezpečný."vysoukala ze sebe nakonec pravdu.
"A co když jsem nebezpečný?" zeptal se. Tak moc si přál aby si na něj dávala pozor. Aby teď utekla a on věděl že se s ním už nikdy nebude chtít setkat. Bylo by to tak i pro něj lepší, lepší odmítnutí než aby se jí muselo něco stát. Jenže ona seděla a v ruce žmoulala kus popsaného papíru.
"Nemyslím si.."řekla po chvilce přemýšlení. "Ano, jsi jiný. Vlastně i působíš děsivě. Ale myslím, že bys mi neublížil. Že bys neublížil nikomu. Sice vím co se teď tady děje. Ale taky vím, že to neděláš ty…" On stál a nevěděl co jí na to má říct. Poprvé v životě mu někdo důvěřoval. Poprvé… "A kdo vlastně jsi?" zeptala se. Lekl se. Věděl co chce vědět. Ale on to říct nemohl. Tak tedy mlčel a díval se v dáli. Ona čekala až jí odpoví.
"Co bych měl bejt? Jsem člověk jako ty. Co šílíš?" řekl potom. Pro Alex to nebylo vůbec předsvědčivé. Celé noci se jí zdáli sny o něm které jí říkali něco jiného. A přála si, aby jí nelhal. Znali se sice jen krátce,ale ona ho chtěla znát celého. Měla pocit, že on jí také. A pokud ten pocit byl správný, lhát jí nebude.
"Nelži mi prosím. Jestli mě máš aspoň trošku rád,tak mi nelži. Vím že nejsi člověk. Nikdy jsem nevěřila v nadpřirozeno,ale jsem si jistá, že ty člověk nejsi."pronesla jako by se jednalo o běžnou věc a zadívala se mu do očí. Byl v pasti. Chtěl jí milovat.Ale pokud stratit jí znamenalo zachránit jí život, rozhodl se to podstoupit.
Kiss
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama