Šelesty 5.část

28. února 2011 v 14:36 | Kiss |  Šelesty
"Měl bys za ní jít."řekla jednoho dne Vittorie, která už si nevěděla s ním rady.
"Můžu jí ublížit."odpověděl a neuhýbal očima z pohledu na zapadající slunce třpytící se na hladině moře.
"Ty nejsi ten co by měl ubližovat. Vím co se tam teď děje, ale ty jí neublížíš. Musíš jí ochránit. Bez tebe je ve většim nebezpečí.Vyjdem si dnes na lov.Tak aspoň chuť na ní udržíš na uzdě. A pak se uvidí, ano?"podala návrh. Vydali se teda lovit. A přesto že byl Mat už naprosto najedený, nezamířil za Alex. Zůstal u Vittorie ještě několik dnů. Ještě několik dnů se koukal na moře a představoval si tu krásnou slečnu.
"Tak a už toho mám dost!"rozkřikla se jednoho krásného rána Vittorie.
"Celý den tady sedíš a přemýšlíš. Neděláš nci jiného. Běž okamžitě za ní a řekni jí že jí miluješ. Ona to pochopí, proč by ne, když pochopila i to, že jsi upír. Myslím že teď je mnohem ve větším nebezpečí a tím nebezpečím je to stvoření, které pořírá lidi. I ona může být obětí. I ona, chápeš to?! A to, že se nebojí tebe, znamená mnohem větší riziko pro ní! Co když se tě vydá hledat sama do lesa?! Nikdy si nad tim nepřemejšlel co se pak stane? A já nechci vidět jak se po zbytek staletí trápíš, protože je mrtvá!" Matteo nad tím přemýšlel.
"Ona ale stejně dříve nebo později zemře."odpověděl.
"Jo,ale takhle si s ní můžeš utvořit pěknej vztah. Můžeš s ní strávit ještě pár let!" řekla. Matteo se tedy vydal na cestu. Vrátil se domů ale za Alex nešel. Bál se, že se ho bojí, že jí to konečně došlo. Protože on sám sebe považoval za monstrum, za predátora.
Alex si sedla na dřevo v lese. Čekala na smrt, protože více méně si myslela, že život bez Matta pro ní nemá smysl. Tak čekala na predátora který jí roztrhá na kusy. Matteo začínal mít divný pocit, který ho táhl na to místo, kde ona seděla. Nevěděl že tam sedí,ale nějak tušil, že tam musí přijít.
"Co tady děláš? Zbláznila ses? Sama v noci v lese?" rozkřikl se na ní. Jí to nazajímalo. "Matteo!" vpadla mu do náruče. Pohladil jí po vlasech a odstrčil jí.
"Víš jak je to nebezpečné. Myslím tím nejen to objímání,ale i skutečnost, že jsi v noci v lese úplně sama."řekl.
"Ty o mě máš strach? Tobě na mě záleží?" zeptala se s nadějí. Byla si jistá že ho miluje.
"Alex.. Hlavně teď se o tebe bojím. Co tady děláš?"řekl jí. Bál se říct, že jí miluje. Bál se odmítnutí, výsměchu, přece jen člověk a upír nejdou do hromady.
"Ehm..to ti nemůžu říct."začervenala se.
"Já jsem ti řekl svoje tajemství,teď jsi na řadě ty!"zasmál se, protože věděl že na ní něco má.
"Dobře. Dlouho jsi se neukázal. Stýskalo se mi. Nevím jakto ale.. Prostě jsem tě potřebovala mít tady. Tak jsem se rozhodla že zajdu do lesa a při troše štěstí mě tady to něco zabije." Vyklopila to. Tvářila se, jako by celá tahle pravda byla obyčejnou součástí života. Jakoby na tom ani nezáleželo. On měl chuť řvát, byl na ní naštvaný jakou lehkomyslnost chtěla udělat. Místo toho sklopil oči a zašeptal:
"Nikdy už prosím tohle nedělej…Slib mi to."
"Slibuju.."Alex přemýšlela co to mělo znamenat. Jestli v tom je nějaký hlubší smysl. Ale nehodlala čekat,chtěla vědět hned jak to má on k ní. "Miluju tě…"pošeptala mu do ucha. "Vím,že teď mě asi řekneš jak moc je to nebezpečné nebo něco takového abys mě odradil. Ale já vím že mi neublížíš.."řekla. Zamyslel se. Říct jí jak to má by se stalo vstupenkou do pekla pro oba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama