Kiss příliš kecá

Dejte mi tužku a já si nakreslim nový srdce

9. března 2011 v 18:33 | Kiss
Nevím jak mám začít. Asi šťastně a psát jupííí a jou. Ale... Já nevím? Jsem šťastná že mě do Jihlavy přijali, že tam budu studovat,že budu na intru. Ale opustit všechny mí přátele? Všechno co mám tady? Co tak moc miluju? Vybavujou se mi všechny maličkosti,všechno co sem s kym zažila, dobrý nebo zlý, jak moc mám ráda ty hádky s P. který mě někdy rozhoděj a jindy jsem nad věcí,jak miluju moje kecy s Ester, když se tlemíme a souhlasíme a pak nesouhlasíme a já jí do nekonečna vykládám, Ale Estéééér..... :) Jak miluju ty hodiny kdy nedělám skoro nic. Tam nebudu moct. Snad mě to bude bavit. Bude mě to bavit. Na gymplu si mě všichni zafixovali jako rebelku a já se tak musela chovat,protože se to ode mě očekávalo. Tam to budu já. Skutečná já. Možná... Kdo jsem já?
Už teď mi puká srdce,když si uvědomím, že musím všechny opustit,už po létě a bejt sama v tom velkym městě kde nic a nikoho neznám,kde se stratím.. Děsím se. Mám strach...

Černobílá tajenka

14. února 2011 v 17:01 | Kiss
Kiss
Hi hey hello... No,co říct? Prostě nebyl čas napsat :D Btw všem přeju strašnýho Valentýna,uduste se tou růžovou a červenou a srdíčkama a mucíčQama, já Valentýna nesnášim. Komerční Americkej svátek. Proč lásku slavit jeden den,ostatní přece milujou nepřetržitě? Proč slavit Halloween když zrůdy potkávám každej den? Logika? Chybí...
Mimochodem byla jsem se podívat na tu Soukromou uměleckou do Jihlavy. Lepší školu sem snad nikdy neviděla. Navíc ředitel je moc sympatickej. Zlatý voproti gymplu! Úžasně milý prostředí,bylo mi tam fajn. Ani jsem se nechtěla vracet domů, do toho magorova a teď v pondělí jsem musela zase do města do školy a všechno se vrátilo do starejch kolejí.. Přesto se zase ale bojím,že bych musela opustit ty lidi co mám tak ráda. Že už bych nikdy neviděla Ester a Parapet a Sviště... Že už bych nikdy nešla tak beztarostně do parčíku a poslouchala do Dežovo "Co to zase meleš za sračky?!" a přitom se tlemila.. Bez toho umřu!
Parapet mě dneska zkazil celej den. Za ten víkend sem si ho zase děsně zidealizovala. A pak příjdu do školy a začnou naše obvyklí hádky na který bych už měla bejt zvyklá ale nejsem a děsně při tom trpim a nevim co mám čekat. Nechápu proč. Měl by mě bejt ukradenej jako ostatní spolužáci. Ale není.. A dávám to za vinu jemu. Nevím čí přesně je to vina,je lákavý říct že jen moje a nadávat si za to jaká jsem kráva a nebo říct že jeho a shazovat to na něj a nebrat za nic z toho odpovědnost. Ale asi si za to můžeme oba dva. To mě děsí. Mít s nim něco společnýho. Jsme každej strašně jinej.vždyť už jen proto že já jsem flákačka a na všechno kašlu a on je hrozně snaživej. Já miluju umění a on vědu. On je slušnej a já buřička. Nevím jestli vůbec má cenu o tomhle přemýšlet,ale já musím. Vlastně,když se na to podívám střízlivým pohledem,nenávidí mě. Jenže jak si pak mám zase vysvětlit ten zbytek? Proč ho zajímá moje rozjebaná ruka a proč to dělám? Proč ho zajímá jestli kouřím nebo šňupu? Ano, kouření škodí ovzduší,jak jsem se dozvěděla. Ester říká,že bych tomu neměla věřit. Jenže, co dyž to tak fakt myslí? Vzdávám to! K výsledku se nedoberu... Tak krasný krvavý Valentýn..
MucíQ Vaše Kissulinečka!

Tajemství jménem láska

7. února 2011 v 18:34 | Kiss
Kiss
Ano, jsem strašně moc sladká a pořád se opakuju co se týče keců o citech. Ale jsem už prostě taková,najivní romantička. Sním a sním a nikdy mě nenapadne že všechno to je jedna velká kravina.Je hodně kluků o kterých bych mohla říct,že by stáli za hřích. Ale být zamilovaná? Jsem snad imunní před jakýmkoliv citem? Nebo city rozdávám všem? Já už ani nevím. No, ono to je pak těžký, když takovej přecitlivělej holce se líbí největší necíťa z okolí. Ale co nadělám. Líbit se přeci ještě nic neznamená,nebo jo? Ale i tak je to těžký,hlavně když ten někdo dotyčnej se jeden den chová jak největší vůl a druhej den to je cukroušek zlaťoušek co se o tebe nesmírně zajímá. Brrr...! Kdyby aspoň ve všem nedělal takovej bordel! No nic,dávaj Simsnóóóvi :D tak já letim,bye

Odejdi s mých snů...

4. února 2011 v 15:29 | Kiss
Kiss
Mám strach. Ano,opravdu se bojím. Vlastně bych ani neměla proč. Je to hloupé. Jedno období, je to moc dávno co se to dělo, se mi líbil jeden kluk. Byla jsem tenkrát malá, chodila jsem do primy a... Ani nevím. Dostala jsem ho teď ze svých myšlenek, byla jsem šťastná. Dvě noci po sobě se mi teď o něm zdálo. Nevím čeho se bojím. Asi toho, že bych zase spadla tak nadno, jako jsem byla tenkrát. Nepamatuju si pořádně co semi zdálo,ale celej sen se točil o něm a ještě o jeho ségře,kterou trošku znám. Děsím se toho. A nevím proč. Abych se přiznala,pořád ho mám trošku ráda. Ono se na nějaký období v mim životě zapomenout nedá a popravdě bych se asi na něj nedokázala zlobit. A ano, je poměrně pěknej. Ale proč sem i o něm zdá..?! Štve mě to. Mám šílený sny!
Jinak se učím na příjmačky. Mám vypsaný zkrácený dějiny umění, chybí mi jen literatura a části kultury. Asi se na kulturu vykašlu, naučim se jen to co mám a.. Uvidí se. Chci aby mě tam přijali. A přesto když sedím ve třídě a koukám se po lidech,uvědomuju si,jak moc je mám ráda. Jak moc sem i bude stejskat po kamarádech ale i to po těch,s kterejma se normálně hádám. Uvidím je jen hrozně málo. Strašně moc málo! A přesto není jistý jestli mě tam vezmou. Pokud se přihlásí míň jak 10 lidí (i se mnou) tak je to v cajku. Pokud ne, jsem v háji. Příští pátek tam jedu na den otevřenejch dveří. Těším se. Ale nemám žádný pořádný práce. Asi se z toho zblázním!
Celý dny teď kreslím návrhy na oblečení a koukám se na TV. Ty návrhy jsou ujetý, oblečení trošku decentnější,ale na styl jakej nosí "Háááárpr" v Kouzlejnící z Waverly (píše se to tak?). No ok, dost často se koukám na Disney Channel. Dá se při tom dobře odreagovat. Né že bych to žrala :D. Snad kdomě Chada v Sonny (nic sem nenapsala! :D) No ok, asi budu končit. Kim na mě teď nemá vůbec čas a... Tak nevím. Bye bye :)

Without mind...

1. února 2011 v 20:06 | Kiss
Kiss
Unavená,vyčerpaná, zničená... Asi tak bych se mohla popsat. Mám toho plný zuby. Všeho. Mám pocit že už dál nemůžu.. Kdyby mě aspoň něco táhlo,ale já stojím zamrzlá a nedokážu se hnout. Udělat třeba i malý krůček do předu. Je mi fakt na nic. Všechno začalo tou školou, rodiče se mi pomalu ale jistě začli plíst do života. Obějivili šňupák,mojí rozjebanou ruku, a... Dovršili to tím, že koupili těhotenskej test. Máma si všimla že jsem dýl neměla krámy. Už vážně nemůžu. Pořád jsem "nemocná", pořádmám kaká nemoc a... Musím chodit do školy,tvářit se že nic, mě opravdu vyčerpává. V březnu budu dělat příjmačky na střední soukromou školu v Jihlavě, nestíhám se naučit, jsem na dně. Navíc jsem se pohádala s kámoškou,to mě taky nasralo. Chvílema mě napadaj takový věci, jako se zabít nebo utýct z domova. Rodiče mi furt vyčítaj, že jsem nezodpovědná,že jim přidělávám starosti. Tak proč se mě teda nezbavěj? Možná by to bylo lepší.. Jak pro mě,tak pro ně. Už fakt nemám sílu,ještě sem dám jednu písničku a fotku co chci dát k příjmačkám... mějte se děcka, bye...

Psychicky na dně, osude vrať mě, bla bla bla...

25. ledna 2011 v 15:37 | Kiss
Kiss
Chcete se zasmát? Já ani ne. Takže lidi,právě vám tu sem píše agresor,abyste věděli. :) Ono mit ve třídě tak ubohý spolužačky že místo aby to s Váma vyřešili dou za ředitelem jen kvůli pomluvám (btw pomlouvaj nás víc)tak to už fakt je jen na brečení. Je mi jich tak líto...
No nic,dneska jsem taky nebyla ve škole,ale zejtra už du,protože se mám dostavit do ředitelny. Naši ještě nic nevědí. A proč by měli? Tyhle pomluvy a falešný obvinění fakt nejsou cool. Už aby to bylo passé. Se fakt těšim až pipinky odejdou ze školy. Víc na nás nemaj,jen si vymejšlet. A najivní učitelé a rodiče to samozřejmě řešej,protože jim věří. Haha...
Docela se těšim do parku,to je asi tak jediný. A ještě na kamarády. Jinak se mi do toho ústavu ani moc nechce. Né že by mě z pipinek přešel optimismus, to ne. Ale spíš proto, že budu dotažena do jídelny. A to fakt nechci. Moje váha se drží pořád na dvou kilech dole. Máma na mě dohlíží  a já jsem nucená jíst. Ani nevíte jak moc nechci :(. Jem i z toho dycky blbě. Ale na záchodě se nesmim zamykat a kdyby mě tam objevili s kartáčkem v krku,kdo ví co by se pak stalo. Ještě že já mám narozdíl od pipinek důkaz. To jediný mě teď drží nad vodou... A vy? Mi doržte palce aby mojí obhajobu vzali za pravdivou ,protože nevím jakto bude.. Kdo by nevěřil roztomilej maličkejm blondýnkám...? Já teda rozhodně ne! Ale učitelé? VždyŤ jim pořád nadržujou...

Unavená princezna

24. ledna 2011 v 14:38 | Kiss
Kiss
Některý nápady nejsou fakt moc dobrý. Večer jsem si vzala projímadlo protože jsem do sebe nacpala buchty a.. vlastně co se dalo. Maminka mě donutila,nějak si všimla že nejím. A já měla hrozný výčitky. Jenže jsem si nevypočítala čas,kdy bude působit. Moje břicho mě probudilo v jednu v noci a protože jsem si vzala větší dávku než jsem měla, strávila jsem na záchodě nemalou dobu. Maminka mi dala kapky na žaludek a já šla spát. Ráno mě bylo šíleně špatně, nevyspalá a pořád jsem ještě lítala na záchod. A tak jsem zůstala doma. Celej den si tu čtu My děti ze stanice Zoo,mám tu knížku přečtenou už několikrát a pořád jí miluju, a vklídku šňupu snuff. Až teď jsem vlezla k PC-matička odešla pro brášku a tak mám klídek a můžu dopisovat příběhy. Myslím,že do školy bych to zvládla,ale nechtěla jsem nic riskovat vzhledem k tomu že jsem pak na záchodě byla ještě párkrát.. A tak jsem kamarádku naštvala,protože si myslí že jsem to udělala naschvál. A to jsem se zrovna na zítřek docela těšila k tomu říďovi. No nic,smůla...
Už je mi poměrně dobře. Ale cejtím se pořád taková.. Dehydratovaná. I když jsem toho vypila mrtě moc. Tak trošku mám chuť na něco dobrýho,ale vím,že kdybych to snědla, znova naberu to,co jsem schodila. Sice asi není správný nejíst nic,ale mamča si myslí, že mám střevní chřipku a při tej se přece vláknina jíst nemá... Tak co pak mám dělat? :(

O dvě kila starostí lehčí

22. ledna 2011 v 20:29 | Kiss
Přišla jsem abych zase kecala o hubnutí. Už mám o dvě kila míň a cejtim se líp. Ale špeky nemizej. Je to hold těžký, bejt takhle tlustá,ale snad se to zlepší. Chci všem vytřít zrak :). Dnešek jsem celej prospala,ale it ka se cejtim docela unavená. Kapku mě bolí břicho,něco jsem snědla a jsem přecpaná. No nic, proč tady vlastně jsem. Potřebuju abyste klikli -> sem . Moc děkuju. Já se du prospat,uvidíme jak to půjde dál,apk se ozvu.. Pá pá :)
Kiss

Až po krk v bahně

21. ledna 2011 v 20:54 | Kiss
Nechceš být sám,
pusu ti dám.
Ráda tě mám,
i tak tě odmítám...
Botky
Dobrej večír :) Nevím co bych napsala. Chvilkama se tvářim šťastně, jsem šťastná,směju se a za chvíli chytnu špatnou vlnu a připadám si jako troska. Nevím co všechno mám napsat..? Hubnutí pokračuje,ale i tak jsem byla donucená jak doma tak v jídelně něco spolknout. Už se těšim až začnou účinkovat ty prášky a já ze sebe dostanu zase všechno pryč. Brrrr...! Kamarádi mě pořád přesvědčujou abych nekouřila, ani nevíte jak ráda bych přestala... Ale jde to ztěžka, když se rozhodnu tak to nevydržím. A navíc,prý když přestanu tak přiberu, to..Už bych se ani do dveří nevešla :(. Teď je mi kapku špatně,vyzvrátila jsem tak jednu setinu toho co jsem sežrala. Zbytek snad půjde ven jinou cestou.. :) Už se tu zase rozkecávám o mym nezdravym plánu,tak něco jinýho :). Na půl jsem vedla akci v klubu Zet. Teda na jendu třetinu. Vlastně to dopadlo docela dobře,ale.. Ještě se tam neorientuju ani v kuchyňce u baru :D takže to bylo zmatený. Snad to příště zvládnem lépe. Máme nějaké poučení... Ale zase jsem tam hrála mrtě dlouho fotbálek. No a Kim byla se mnou a asi se nudila ptž já jsem nestíhala běhat od jednoho k druhýmu :D. A připekli jsme vafle. Ty dvě byli fakt brutálně černý :D. No a mrtě se těšim na pondělí,teda vlastně nevim ejstli se těšim,spíš si říkám že bych nešla do školy, za prvý se mi nechce a za druhý komu by se chtělo k říďoj... Ale vypadalo by to zbabělsky takže naschvál půjdu :). A ředitelovi pěkně ukážu moji rozjebanou ruku. Z nich mám sklony k autodestrukci, a pak kdo tady koho šikanuje... :) Pravda je že poslední dobou mám ruku hodně rozřezanou... Ach jo,no nic..Jdu psát něco inteligentního. Smějte se děcka :)

Nepřítel lidstva...

20. ledna 2011 v 19:01 | Kiss
Kiss
Nevím jak bych začala. Poslední dny se mě chytá dost velká depka. Asi to je tím, že jsem zaplula do starejch kolejí a znova se hlásej moje komplexy méněcennosti. Ale proč? Nemůžu to na nikoho svádět,ale některý lidi mi fakt nepomáhaj. Nejdřív tělocvikářka,to ona odhalila moje slabý místo,achylovu patu a teď se potom vezou další. A já se né a né stát imunní. Víte, nepatřím mezi vychrtlíky, jinak řečeno, jsem nepřekonatelně tlustá a jak řekl jeden známej, jsem sumo kráva. A tak sme s Kim dostali spásnej nápad. Nevím ani jak mě to napadlo, včera sem byla razantně proti tomu,aby si strkala prst či cosi do krku,ale.. Nakonec to není tak špatnej nápad. Hlavně když jsem si teď koupila projímadlo. Doufám ež to teď půjde raz dva. Teda aspoň dostatečně rychle,abych v létě mohla vyjjít ven v plavkách a nemusela se schovávat doma. Chci být normální holka a moc dělat to co normální holky aniž bych se styděla. A přeci já.. Ze mě,takový hory sádla nikdy nebude anorektička nebo bulimička. Tak proč bych to nemohla apsoň zkusit. Už mám v sobě první pilulku. Účinek se dostaví během 6-12 hodin,takže do školy budu moct normálně. Uvidíme. Prej budu vážit míň... Chci bejt hubená! A udělám pro to cokoli!

Autodestrukce

15. ledna 2011 v 15:58 | Kiss
Kiss
Je večer 14.ledna 2011. Sedím ve větším pokoji na oslavě narozenin mojí kamarádky. Kolem je tolik cizích věcí, nic co bych znala,k čemu bych se mohla upnout. A přesto, že poznávám ty lidi, moje spolužáky a známe, neskutečně mi lezou na nervy. Každý je jiný než ho znám. Chvílema jsou v pohodě, objímají koho můžou, chvilku si s nimi můžeš povídat i o důležitejch věcech, a to přesto že těžší slova ani nevyslovíš jak moc se ti jazyk motá. Ale v druhou chvíli máš pocit že... Jsi tu sama. Sedíš a je ti jasné že nikomu na tobě nezáleží. Nikdo tě nemá ani trochu rád. Sedíš sama, kluci jsou naskupeni kolem jedné holky, pár opilých spolužaček se baví spolu protože jsou ve stejném stavu opilosti (který já jsem nedosáhla a radši jsem ani nechtěla dosáhnout) a já sedím a přemýšlím,proč mě Bůh tak podrazil. Proč zrovna mě dal tak odporný vzhled. A nakonec jako vždy skončím sama v místnosti s redkem v puse a kácím se jak se dá. Motá se mi hlava a nechce se mi nikoho otravovat svou existencí. A přesně v tu chvíli, v podnapilém stavu a úplně sama začínám přemýšlet o sebevraždě. Je to tak vždycky, když se trošku víc napiju... A nesnáším to! 
Takže tady teď sedím a ruku mám obvázanou. Kdyby někdo z rodičů viděl,jak jsem si jí včera sama rozdrásala a rozedřela nějakym ostrym kusem plastu,poslali by mě na psychiatrii. A pocit samoty ještě nevymizel. Je mi mizerně. I když včerejšek, aspoň části se poměrně vydařili a mám pár fajn zážitků, nebylo to podle mích představ. Vlastně... Nikdy nic není podle mích představ. Ale já nedokážu být sama, když je mi smutno. Propadám depresím. Ale když sem někomu řekla ať si de povídat, jen se mi vysmáli že sem opilá a měla bych si jít lehnout. Já ale nebyla opilá. Dobře. Trošku semi motal jazyk a hlava, něco málo sem vypila,ale zas tak špatně jsem na tom nebyla a když sem chtěla, dokázala jsem mluvit normálně. Možná jsem byla trošku víc upřímná,ale lepší než lhát... Teď tu sedím a depkuju se. Nechápu proč, všichni se maj přece tak skvěle a sou plní hlášek a zážitků... A mě příjde.. Jako by se mě to netýkalo,jako bych tam vůbec nebyla, nepatřila tam. Jako kdyby mě tam všichni pozvali jen z nutnosti a proto se tak ke mě i chovali... Můžu za to já. Jsem kráva!

Policijééé, policijéééé

9. ledna 2011 v 17:00 | Kissule
Ahoj :) Zase jsem dýl nenapsala, jsem hrozná... :D Tak aspoň napíču ty nejdůležitější věci. Čtvrtek.. S Kim ve městě, mě se motala hlava z Ferneta, jí z retka. Hold každá je zvyklá na něco jinýho :D. Jinak na to že sem mrzly, tlemily se divnejm věcem,lítaly od ničeho k ničemu a já se vysmívala Tomáškově mezeře, místu kde nejspíš měl kdyby nějakej zub... :D Jop,Tomášek.. :D Kim s nim přeju krásný vztah :D :D :D :D :D ! Pátek... Necelý čtyři hodiny jsem mrzla sama ve městě a čekala až začne akce. Nakonec sem potkala D. (což jeden docela dobrej kámoš) a šla s nim na tu akci,kde sme ještě před začátkem hráli fotbálek. No, na to že sem hrála proti dvoum klukům,tak mi to i šlo. Teda aspoň to oni říkali :D. No,jen já dokážu vychytat tu nejrychlejší ránu a pustit tam tu pomalou :D :D. Potom sme šli do Husy (haha,krycí méno pro jeden pajzl) kde jsem se ěsně nudila,tak sem vodešla dřív a jela domů. Na buse jsem se začala bavit s jednim neznámim gymplákem, říkejme mu třeba T. a oba dva sme z toho byli mimo,ptž on nezná mě a já neznám jeho :D. V sobotu jsem jela do města a dala do zverimexu tři mladý morčata. U babičky nabrala čtyři pytle sena, stihla jsem ještě koupit čtyři kila žrádla a... Doma sme s tátou stavěli morčatárnu která je teď vevnitř aby nenastydli :). Jinak naši a teta mi teď scháněj morčata s PP a asi si budu zakládat chovnou stanici,tak se už těšim. Místa na ně mám dost :). A zítra si jdu koupit ještě jedno morče, protože sameček bude dohromady s neplodnou samičkou tak aby tej co jep lodná nebylo smutno :). Snad tam budou mit samičku co jsem si vyhlídla.. :) Dneska jsem objevila poblíž klub chovatelů morčat,tak se tam zajdu asi někdy podívat. Mám mít ještě do školy referát na Borise Pasternaka,ale seru na to :D.
Btw přidávám Vám sem tu nejlepší písničku :D :D :D

Vakuum

4. ledna 2011 v 19:14 | Kiss
Kiss
Muhaha :) tak jsem se dneska vydala na bus ve tmě. A vidim nějaký týpky kapku tmavý :D Tak si říkám romové, ty vobejdu. A najedno uto na mě promluví :D A oni nějaký anglicky mluvící černoši, jeden z nich uměl česky:D A chtěli vědět kde je Sokolovna. No a potom mě Patrik chtěl učit líbat :D To jen tak mimochodem..
Jen se chci ospravedlnit z toho Silvestra. Nebyla jsem moc opilá a Kim.. Neblbnul mobil, jen jsem s tim mim třískala o talíř a měla s toho děsnou srandu :D. Nic víc dneska asi napsat nemůžu. Tak zase zejtra.. bye :)

Héépííí ňů jíííír!

1. ledna 2011 v 1:10 | Kiss
Silvestr
Tak bobani, jak už řekla Kim,přeju všem to nej do Novýho roku. Já si dala předsevzetí že si nebudu dávat předsevzetí,tak... Najdu toho dokonalýho,kluky budu brát jako přátele a... Už ani nevím. Tak se moc neopijte, hlavně!

Tisíckrát obehraný schéma

30. prosince 2010 v 20:31 | Kiss
:)
Stála jsem tam,tam v Praze, na Staromáku. Nadšení rodiče a děti čekali, až bude Orloj odbíjet, ach,ta legendární stavba, a do celé hodiny zbývalo ještě čtyřicet minut. Ve vzduchu se vznášela Vánoční atmosféra i pár dní po Vánocích, za mnou svítil stromeček. Já stála se sklopenýma očima a čekala, až se něco stane. Něco,co by mě na naší Matičce stověžatej nějak zaujalo.Něco mělo přijít,něco co mi změní život, viselo to ve vzduchu a já to cítila. Prohlížela jsem si stánky, jeden po druhým jak se mi zachtělo. Od pečených kaštanů, přes vánoční bakulky až po obrázky. A zabloudilaj sem pohledem. Ne, neměla jsem a lituji toho. A tam stál On. A já měla pocit jako když jsem našla něco stracenýho. Divná dýka mi probodla srdce a jeho pohled mě nutil klepat se. Poprvý v životě jsem kluka nebrala jako kořist, jako něco co chci vlastnit, jako téma abych měla o čem mluvit. Ale jako duši kterou toužím poznat. Přála jsem si, abych za ním šla a něco řekla, slovo, větu, ale neměla jsem sílu,tak jsem procházela stánky, nezaujatě prohlížela co se dalo,schovávala se pod kapuci a u něj se nezastavila. Potají jsem sledovala jak kreslí, jak v ruce držel redko (a né, za tohle nemohla chuť na cigáro), jak se usmíval, jak dýchal. Jak moc bych si přála ho poznat. Netoužím mít kluka, toužím mít kamaráda,přítele... Chci ho poznat, ale už nikdy ho neuvidím! Lidé co si říkají rodiče mě odvezli stopadesát kilometrů daleko a já se užírám... Chci zpět.Proč je včerejšek tak vzdálenej?!

Melancholie Vánočních dnů

28. prosince 2010 v 17:50 | Kiss
You must eat it!
Hi hey hello :).
Byla jsem donucena sem napsat. Kdo jinej by mě mohl donutit, než Kim. Ona na to má docela talent :D. Jenže nevím co psát. A ani nečekám miliardy lidí čekajících na nějakej výplod mojí fantazie. Koho to asi zajímá? Tak tedy, tento flusanec bude schrnutí mích nudných dnů. Včera jsem celej den hledala brigádu. Ovšem najít něco,kde neberou až od 18, co je blízko je těžký. Hlavně pokud každá druhá nabídka je podvod typu "pošli 50 Kč na adresu a mi to zašlem práci". Haha, to určitě. Přes všechno co lidi říkaj, až takhle blbá nejsem. Takže na brigádníka zatím ani nevypadám. Dneska mě naši probudili a musela jsem s nima jít sáňkovat. Takže 10 minut po probuzení jsem už seděla ve sněhu a čekala až to mučení zkončí. Když už jsem konečně seděla doma v teplíčku, tak za pár hodin se mi ozvali kluci z vesnice a donutili mě jít s nima ven. Do setmění jsem seděla na lavičce na zastávce a poslouchala co kecaj. Žádná zábava! Teď tu sedím, nudím se, ale aspoň mi nemrznou ruce a chci si dát lajnu,ale pořád někdo chodí okolo a já nechci moc riskovat.
Áááá, já jsem pitomec. Vypisuju se tu do blogu a přitom toho musim ještě tolik udělat. Chci napsat pokračování příběhu, v hlavě mám nápad na jeden jednodílovej a navíc ten čtenářák do školy a referát na Borise Pasternaka. Kim je napůl opilá,takže psaní si s ní po icq je to jediný co mě drží při životu :D Teda aspoň myšlenka že mi možná po půlhodině odpoví něco inteligentního :D.
Asi půjdu jen tak na oko dělat něco chytrýho já. Jenže co? Do čtenářáku se mi nechce,to nechám na zejtra. Referát není zas tak nutnej, to zvládnu někdy před Silváčem. A ten příběh? Kdo ví.. Možná budu jen sedět a čumět do blba.

Hohoho, méééry chrismrst!

24. prosince 2010 v 22:06 | Kiss
Kiss
Vánoce jsou svátky klidu, pohody. Oslavuje se narození Krista a lidé mají být pospolu. Jo,ideologie. Mě se dneska nechce nic, ani ti tradice. Připadala jsem si jako mučená když jsem zalejzala s děckama za dveře a čekala na Ježíška. Neskutečně sem i chce do školy. Nutěj mě tam něco dělat, nemyslet na nic okolo a navíc ty lidi..
Dostala jsem tiskárnu na fotopapír. Jsem ráda protože konečně nemusim tisknout s tim křápem. A taky můžu tisknout fotky do deníku,což je fajn. No, budu koncit, děsně se nudím a tak jdu hrát Bombermana. Tak šťastná a veselý...

Happy birthday to me...!

18. prosince 2010 v 20:26 | Kiss
Vedle mě voní vánoční bouqet...  Vedle mě voní vánoční bouqet, prý má navodit atmosféru. Vedle mě voní vánoční bouqet a já se nemůžu zbavit dojmu, že jsem tu sama.
Neznám nikoho víc ujetýho na vonný tyčinky než jsem já. Mám doma většinu vůní a včera jsem si v HK koupila další. Čtyři vánoční vůně. Mmmm...! Vlastně..Kim už psala o čtvrtku. A ano,pro ní ten den byl asi optimistickej, ale každej se s nim pral jinak. Dopoledne bylo skvělý. Sice nebyla Ester ve škole,ale s jednou spolužačkou-s Efíí jsme dělali kraviny no a počínaje [šabrtkou] to zdaleka nakončilo ani poflusanou skříňkou bárbín. Až do odpoledne kdy jsem se dozvěděla že děda umřel. Vzalo mě to,tak jsem počkala na bratránka a s tim jsme pak polemizovali o životě a čekali na Kim. A když přijela tak jsme zašli do hospody kde to bylo jako boží, já jim podala novou občanku kde se mi psalo že mi je 15 let a ona mi to v klidu prodala :). No nakonec jsme šli do toho clubu... Já se děsně zklamala, nedostala jsem pusu od M. a byla to asi před poslední kapka. Ta poslední byla včera na nákupech a já se rozhodla že radši budu anorektička než všem pro smích, že všem ještě ukážu. A je mi jedno jak to se mnou bude. Ale už nechci aby každej ve mě viděl jen tu tlustou ošlivou píču. Toho už mám dost.. A dneska? Musela jsem rozvážet parte, opravdu optimismut. Jediný pěkný na tomhle dni je ten kluk kterýho jsem viděla a mrtě jsem se před nim ztrapnila *červenám se*.
Kiss

Srdcetřesení

13. prosince 2010 v 19:16 | Kiss

wings-of-destiny.blog.cz
 Nestává se to často, že by mě někdo na kom mi fakt záleží zklamal. A já to tady nehodlám moc do podrobna rozebírat,proč bych měla vypouštět tyhle sračky života ještě na internet? Ale něco se mnou dnes otřáslo a já si uvědomila, jak málo můžu věřit lidem. A o to víc bych měla věřit Bohu... Jen mě děsí jak názor na nějaký lidi se může z minuty na minutu změnit. Jak ta maska na kterou si někdo hraje může být stržena aniž by ten někdo byl poblíž a vy ho vidíte konečně v jasném světle. A nelíbí se Vám jeho zničená duše. Potřebovala bych to s někým probrat. Kdyby tady tak někdo byl, kdo by mi to všechno vysvětlil. Nebo mi řekl že to není pravda, že to byla jen sranda, kec. Nebo se teď probudit, říct si že to byl zlej sen, že všechno bude jako dřív. Ale nebude. A teď je mi už i jasné, že nic není jak se na pohled zdálo. Že né každému, byť se vám zdá svatý, věřit nemůžete. Nechci vás poučovat protože věřím,že každý z Vás má nějaké zkušenosti ze zklamáním. A každý se z toho otřese. Někomu to trvá déle a piplá se v tom jak jen se dá. A někdo na to ihned zapomene...Kdo ví jak dlouho to bude trvat nám... Jediné co musíme je odpustit a Bůh pak bude stát při nás... Pomůže... Stačí věřit!

Dum spiro, spero...

12. prosince 2010 v 11:50 | Kiss

Dum spiro, spero=Dokud dýchám,doufám.
Dobré ráno. Tedy, snad se neurazíte,když napíšu ráno. Já totiž teprv před chvílí stávala. Večer jsem se koukala na Vzpomínky na Afriku. Moc jsem tomu zprvu nevěřila, nějak jsem neměla náladu na docela starej film,ale ty puberťácký americký blbosti mě už začínaj líst krkem. Ale, byla jsem tím filmem mile překvapena. Afriku mám moc ráda, jednou bych se tam chtěla jet podívat. A navíc film byl natočen podle skutečných událostí, podle příběhu jedné ženy...
Ale to jen tak mimochodem. Včera jsme slavili ségřiny narozeniny. Teda spíš, ona slavila. S bandou malejch ukřičenejch holčiček. Sice narozky ještě neměla, ale nevadí. Prý to nemůže slavit dva dny před Vánocema. Já budu mít narozky už za 4 dny. Nějak mi to příjde šílený. Asi bych se měla strašně těšit, všem říkat že budu mít narozeniny a ve čtvrtek pak všem přinýst velkej pytlík bombonů do školy (kterej stejně vezmu) a nasadit si narozeninovou čepičku na hlavu. Na všechny se usmívat a zpívat hééépy brrrrzdej tů mííííí.... Jenže nějak na to nemám náladu.
A přes všechno co píšu, je mi fajn. Udělala jsem malej krůček co je vlastně krok v sedmi mílovejch botách. Teda aspoň takhle by mi to vysvětlil kamarád. A já tomu věřím. Stejně jako věřím v lásku, naději... A hlavně jako věřím v Boha. Není lehký se před Boha znova postavit, prosit ho o odpuštění, všechno mu říct. Ale není to nemožný. A já konečně pochopila, že se nemám čeho bát. Že on se mnou "nevykopne dveře". A to mě drží nad vodou :)...
Nevěříte?! Věřte!
wings-of-destiny.blog.cz

Handful of love

10. prosince 2010 v 17:24 | Kiss
wings-of-destiny.blog.cz
Asi bych lhala kdybych řekla,že dnešek je bezvadnej, protože pár vad přeci jen měl. A ano, i přes ty se možná a snad už dokážu přenést. Není to zas tak těžký, když dokážu na dni najít malý světýlka optimismu. Mohla bych jmenovat seznam toho,při čem jsem se dneska opravdu a upřímně zasmála,ale vypadalo by to jako nákupní seznam... Ale aspoň něco napíšu. Na tři hodiny se k nám na ústav byli podívat lidi z mý bejvalý základky-takže i Kim. Takže jsem se dost často otáčela a ukazovala na ní posunky, který učitelé stejně viděli. Sisi mě obvinila že mám problémy s očima, protože prý až nezdravě šilhám doprava, k lavicii tamtoho spolužáka,teda k lavici P. Hahaha, to se jí jen zdá. A krom přestávek plnejch kradení penálů a beznadějně trapnejch keců od otázky proč mám žiletku v penále (jak to mám vědět?!) přes hádání se o tom jestli mi matematický grafy čehosi k něčemu budou. No,už zase nezdravě kecám ehm o škole.. :D Odpoledne, ehm po škole, haha. Nejdřív výtlemy se Sisi, ale jako ok. Pak mě přijel bus,ale na busák přijel M. kterej si teď myslí že jsem lesba->představila jsem mu Ester jako mojí lesbickou přítelkyni a on se toho chytnul :D A mě se nechtělo mu to vyvracet. Proč bych měla? Tak sjem mu popřála ať se mu zase hezky na chvíli zmizí,když sme se teď viděli a T. cosi volal o čtvrtku (beznadějně udělanej do Kim) tak jsem na něj houkla *fuck you* a zasmála se. Co víc bych měla dělat?! :D Já jsem totiž teď naprosto šťasná. Nějak mi dochází, že bych teď chtěla mit kluky jen za kamarády, že prostě nechci mit žádnej vztah a kdyby jo,tak asi jen.. ehm... Na tom nesejde,ale i tak... Ale jako dneska na kamaráda co s nim chodim občas kouřit do parku"Sakra, můj bejvalej" on mi dal ruku kolem ramen :D Ehm.. nelíbilo semi to, jasný? On se mi nelíbí :D A navíc jsem dostala dvojku z písemky z angliny,takže to už je vrchol mé blaženosti :D. No prostě doufám že nebudu mít depku,protože teď je mi fajn a nechce sem i brečet.. :) Tak pac a pusu.

pozn. Načla jsem konečně pár příběhů tak snad něco sem hodím. Snad! Něco už mám rozepsaný hodně dlouho,něco jsem teprv začala,ale tak očekávejte to tak nejdýl do Vánoc. Po Vánočkách se to rozjede -> budu mít hodně času na psaní.

V rozmláceným kostele

7. prosince 2010 v 19:19 | Kiss
wings-of-destiny.blog.cz
 Připadám jsi naprosto zničená,smutná, vygumovaná okolním světem. Připadám si jako zpěvák bez hudebního sluchu, baletka bez talentu a hrdina bez odvahy. Nelíbí se mi svět okolo a přitom ho zbožňuju. Nevím jestli bych to měla psát protože si to sama nechci nijak přiznat,ale ta možnost, že jsem se do P. zamilovala je od oslavy pro mě bližší a bližší. Děsí mě to. Co moje rozhodnutí? Přísahy pro mě samou strašně důležitý? Jenže... Je to všechno hrozně těžký. Jsem asi cvok, naprostej magor, vypatlaná blbá kráva. Ze dne na den kvůli jednej opilosti,jednej zvláštní nezapomenutelnej noci se začínám víc a víc zajímat o kluka kterej mi v době kdy se všichni zajímali jen o sebe nebo o chlast nejvíc pomohl, protože si se mnou povídal a nevyfuckoval mě i když jsem plácala trošku větší kraviny. Ale, byli to kraviny? Věřím tomu sama? A věří tomu ostatní? Víte, za klukem o kterým jsem si myslela dost nehezký věci jsem objevila fajn člověka. Za slupkou namachrovanýho inteligenta se skrývá skvělý srdce. A vím že ho neznám,ale teky vím, že je fajn a že bych ho chtěla poznat.
Kim mě nutí udělat tady rozcestník na příběhy. Fakt se mi do toho  nechce ale asi se do toho budu muset pustit,takže se nedivte až to tady bude děsně rozkopaný :D

Nálada na horský dráze

6. prosince 2010 v 19:47 | Kiss
wings-of-destiny.blog.cz
Jednou se směju, miluju svět a přemejšlím jak je to skvělý. A za chvilinku sedím a snažím se utírat slzy tak,aniž by to někdo viděl. Asi je to zimou, jsem rozladěná nebo tím, že jsem už dva dny nekouřila. Nekouřila jsem... Možná vám to příjde jako banalita, ano, ale po zvyku dávat si 15 cigaret denně to je dost drsný ze dne na den přestat. Jen kvůli slibu který jsem dala tomu klukovi. A ano,dneska mi moc ublížil ale nejlepší je všechno si vyřešit hned na začátku než se vracet ke starejm ránám. To je to,co nemám ráda, otevírat něco co bylo dávno.Ale taky nemám všechno vyřešeno a i když vim jak to asi cca budeteď s P.,protože dneska jsme to asi nějak..vyřešili a vim že budu doufat aby to jeden z nás zase nějak nepokazil těma hloupejma vtipama a vztahovačností, přesto nemám spoustu svejch ran nějak dovyřešenejch a nerada se k tomu vracím takže se to se mnou asi potáhne ještě hodně dlouho. Ale co s tím teď nadělám?! Nechci to řešit...
Popravdě,v sobotu ještě bylo vše ok, vlastně až dneska ráno jsem se nějak naštvala,ani nevím proč, prostě sama od sebe (no možná bych ho neměla pořád obhajovat) a začala jsem být hnusná. Teda,né že on by mě nějak zvedl náladu když všem řekl co jsem mu řekla do mobilu v pátek,když jsem byla opilá. Vlastně za to ani nemůže,protože neví jak já to mám v sobě a sama to taky nevím,tak... No prostě mě to naštvalo a zklamalo a pak ještě nasadil ten jeho falešnej výraz buď-zticha-pokud-nejsi-chytřejší. Takže jsem celej den prokňourala Ester na rameni, na všechny se mračila, plácala kraviny a byla děsně smutná. Až večer jsem mu zavolala a všechno jsme si vyřešili. Vlastně nevím jestli není naštvanej teď protože jsem zkusila vyřešit něco co bylo tenkrát mezi nim a Ester a on se odhlásil. Neměla bych načínat cizí starý rány..
Vlastně jsem děsně unavená,celou dobu poslouchám Láska v housce a asi si vyškrábu oči jak mě svěděj. Zívám pomalu tak že bych pohla spolknout obrazovku a snažim se pochopit co se to se mnou děje. Ještě nedávno jsem spolužáky moc v lásce neměla a teď...? Vadí mi to. Vadí mi, že P. obdivuju jak je chytrej, ono je to dost podezdřelí vhledem k tomu že nemám ráda chytrý lidi, vadí mi že jsem se mu miliardakrát za dnešek omluvila a už ani nevim kvůli čemu. Vadí mi že mu pořád volám a mám pořád chuť mu zase zavolat... Ne, za to může pořád nevyprachnej alkohol ještě od pátka. No co,každej sem usí umět na něco vymluvit :D...
Básničkou pod perexem sem se snažila vyjádřit mojí náladu,ale je děsná tak se omlouvám ;)

Chlast,přítel stresu

4. prosince 2010 v 18:50 | Kiss
wings-of-destiny.blog.cz
Možná jsem to trošičku přehnala. Možná jsem toho neměla vypít tolik najednou. Jen vím,že jsem opravdu hodně blila. Nejdřív do záchodu a pak přes balkon. Ale užila jsem si tu oslavu. Skvělá akce. Na jednu stranu... Na tu druhou? Nechce se mi to moc řešit, prostě jsem jen zavolala jednomu klukoj a řekla mu že ho mám ráda a tak sme si povídali aj á nevim co sem říkala.. Jediný co vim je, že nemám šanci a že to nemá cenu. Nejspíš...
Poslední dobou stále víc a víc přemýšlím nad Bohem. Hodně jsem ho zklamala. Hodně moc. Ale je tu pořád pro mě jako lidi,který jsem taky zklamala a oni na de mnou nezlomili hůl. Maj mě rádi, i když jsem pochybovala.. Poslouchám chvály a je mi do breku. Už jen proto, že ze dne na den sem se rozhodla změnit svůj život. Udělat velkej krok. Přestávám kouřit, chci zase důvěřovat Bohu. Vidím lidi ktežří věří a... Ti mě fascinují, už jen z nich je vidět ta láska a síla. Ale příjde mi to sobecký,těžit z Boží lásky, těžit z Ježíšova utrpení...

Myself

1. prosince 2010 v 18:18 | Kiss
kiss
Vlastně nevím co se dneska děje. Mám naprosto špatnej den. A není to proto že ve škole nebyl P. jak by řekla Ester. To teda fakt ne. Možná trošku, neměla jsem od koho opsat bižuli, takže ani se nepokoušej te hádat co budu mit. Myslím že to je jasný,a jednička to nebude. Nejdřív ta děsná škola,strašná nuda a spolužák mě dvakrát trefil něčim do hlavy takže mě bolí ještě teď. Pak jsem šla s Martinem a bratránkem za dědou. Ono by to bylo fajn, ale když má děda rakovinu aj e na tom fakt špatně... Tak to moc fajn není. Potom jsem se vykousla s R. a ani nevím proč. A nakonec,když příjdu s kapkou naděje domů že jdu zejtra s Kim ven, tak mi napíše, že prostě ne. Opravdu mě to všechno sere.  Navíc teď mám úplnou paniku jestli nemám rakovinu a jestli nejsem nemocná. Každej večer se začnu klepat a brečim, kvůli dědovi a... Strašně se bojím že jsem nemocná taky. Opravdu všechno je na hovno.. :(
 
 

Reklama