Nikdo neví proč

Nikdo neví proč 5.díl

9. ledna 2011 v 19:54 | Kiss
Nikdo neví proč
   "Kde to sem? Co se děje?" otevřela oči a zeptala se unaveně. "Nehýbej se…" řekl a dal jí na hlavu studený obklad. Podívala se na svoje zápěstí. Dvě ranky, né moc velké jí zdobili roku. "Co se stalo?!" zeptala se Roba. "Včera..Pohádali jsme se, myslel jsi že mám něco s Tomem. Tom je ale jen kamarád. Nenechal jsi mi to vysvětlit. Víc si nepamatuju…" řekla a hodila smutný pohled po Robovi aby jí pomohl. "Roz… Lásko, zpanikařila jsi. Myslela jsi nejspíš, že umíráš, měla jsi možná vidinu že teče hodně krve i když to byla jen troška. I ta troška mě bolí,zraňuje že tekla kvůli mé nedůvěře. Prostě jsi nejspíš omdlela a já tě tam našel."

Tak dny ubíhali a Roz s Robem se žilo docela dobře. Až jednoho rána…Vstala a šla připravit snídani. Těšila se na Roba.Ten ale nebyl nikde k nalezení. Mobil měl vypnutý, postel rozházenou a koně doma byli všechny. "Robe?! Kde jsi?!"zavolala. Pořád ještě nemohla pořádně křičet. Odpověď nikde… Do večera se nevrátil.
   "Ne, to ne, Robe, kde jsi?Nechte mě!!!" zaslechl ze za dveří. "Asi má špatný sen," pomyslel si a nejdřív zamířil do koupelny." Měl trošku výčitky svědomí že jí celý den nechal samotnou doma.
"Au, to bolíí!! Robe, pomóc, je tu někdo?Ne, já nechci, prosím, ne, nechte mě…"křičela co nejvíc to šlo,když jí svazoval ruce k sobě. Rob jí přes sprchu neslyšel. "Jestli okamžitě nezmlkneš, kecnu tvému otci
to, že se taháš s tvym bratrem!" řekl muž v tamevém obleku a začal si rozepínat kalhoty. "Né, né, prosím..!!" křičela a chtěla mlátit kolem sebe. Pevné provazy jí to ovšem neumožňovaly.
   "Co to bylo?" zeptal se sám sebe a ztlumil sprchu. Uslyšel křičení své sestry. Něco se tam musí dít. Oblékl se a vzal si k sobě nůž. Pomalu se připlýžil k obývacímu pokoji. Přišel právě včas. Neznámí muž z ní strhával kalhoty. "Prosím ne!" rozpoznal její slova, i když je lepící páska dost utlumila. Pomalým krokem vyšel za muže. Chtěl ho nožem bodnout do zad. Nečekal, že o něm ví. "To sis myslel holomku, že mě zabiješ, jo?" řekl klidně, chytl ho za ruku a začali se prát. Muži upadla pistol a odkopl jí do kouta. Roz se povedlo rozvázat si ruce a nohy. Sebrala jí a nabila. Neznámí sebral Robimu nůž a zabodl mu ho do hrudi. "A teď si tě vychutnám, broskvičko!"řekl Nevěděl, že má za zády zbraň a že je nabitá. Neváhala a střelila. Prostřelila mu srdce. V tu chvíli padnul na zem. Nehýbal se.
   "Robiné.. Robííí.. Co je ti? No ták!" řekla, když se sehnula k Robovi. Zvládla zavolat sanitku. Lékaři si ho odvezli, ale pro muže přijel už pohřební vůz. Byl na místě mrtev. Zůstala doma, sama, úplně sama. Nedovolili jí jet za Robinem. Schoulená v rohu pokoje plakala. Nemohla se zbavit hnusných myšlenek. Vše se jí do kola točilo v hlavě.
   Našli jí tam až teprv rodiče, po několika dnech. Nejedla, nepila, byla zesláblá.Velké tmavé kruhy pod očima symbolizovali že vůbec nespala. "Co se tady stalo?" zeptali se, když vešli do pokoje, který byl celý od krve. "Robin, je mrtvý.. Určitě je mrtvý…" vysoukala ze sebe po chvíli. "Coo?"řekla matka. Vydali se do nemocnice. Společně s Roz.

Nikdo neví proč 4.díl

28. prosince 2010 v 17:54 | Kiss

Butterfly

"Co bude dál?"zeptal se jí Rob když ležela na gauči. Neodpověděla."Ty se mnou nemluvíš?" zase se mu nedostalo odpovědi. "Co se stalo?"zeptal se už dost nervózně. Měl strach že něco udělal špatně. Odpovědi se ale nedočkal. Prstem jí přejížděl kolem pupíku a sem tam se dotknul stříbřitého piercingu. Políbil jí, ale ona polibek neopětovala. Odešel do svého pokoje. Brečel. "Co sem udělal špatně?"vzlykal do polštáře. Přišla potichu, jako duch, nevšiml si jí. Pořád brečel.Sedla si za něj a obejmula ho ze zadu. Dala mu pusu na jeho rozhžavený krk. Potom vstala a sedla si rozkročmo do jeho klínu. Otřela mu slzy a dala mu pusu na tvář. "Tak co?" zeptal se jí, ale nemluvila. Prstem udělala přes jeho rty pssst. Potom si vzpoměl, jak tenkrát říkala že v lásce jsou slova zbytečná. Má to něco společného s tímto? Políbila ho na rty. Poté ho obejmula. "Víš, já.. Jsi můj bratr a já tohle budu muset nejdřív trošku.. Budu si muset zvyknout, je to pro mě něco novýho a… tak se nezlob když někdy nebudu mluvit."pošeptala mu do ucha. "Ale já tě miluju, věř mi…" řekl. Mlčela. "Ty mi na to nic neřekneš?" zeptal se když viděl jak si ho prohlíží."Nechci mluvit, chci tě líbat!"řekla. Dala mu malou pusu na žhavé rty. Odešla.
   Domů se vrátila až kolem jedenácté. Nejspíš byla někde se svým koněm. Opatrně otevřela dveře od pokoje.Rob ležel v její posteli, byl vykoupaný, upravený, navoněný. Poznala že na ní čekal. Lehla si k němu. Obejmul jí:"Moc tě miluju, Roz" řekl ze spaní. Pak i ona usla.
   "Cink!"oznámil zvonek u dveří. Rob vstal a šel se podívat kdo je kolem šesté ráno ruší. Vždyť jsou letní prázdniny,tak kterej blázen by vstával tak brzo? "Co se děje?" zakňučela rozespalá Roz. Dredy jí trčeli všude kolem hlavy a vypadala fakt legračně. "Jen spi, já se jdu podívat…"řekl ospale a trošku se usmál. Za dveřmi stál poslíček s růžemi. "Roz, to bude asi pro tebe…"houkl naštvaně na svou sestru. Ta se připloužila pomalým tempem. "Cože? To je pro mě? Jů, a od koho?" zeptala se překvapeně a on uviděl štěstí a tajemství v jejích očích. "Dobrý den, mám Vám je osobně předat, jsou od Toma. Prý Vám dojde o co jde.. A že děkuje za včerejší večer."řekl poslíček. Ona podepsala protokol, poděkovala a šla dovnitř. "Co takový hvězdičky v tvých očích? Co se včera dělo?!"začal naštvaně zvyšovat hlas Robin. "Buď v klidu, vůbec nic…" odpověděla. "Nic? Že nic? Vždyť ti tady nějakej Tom posílá růže, včera si byla pryč a já na tebe čekal! Celej večer si s nim strávila! Na mě si se vykašlala! Víš co, vypadni si za ním, já tohle nehodlám snášet.. Jen běž!!začal na ní křičet. "Ale.."chtěla vše vysvětlit. "Ne, mlč!" zařval. Odešla. Schoulila se do rohu boxu a plakala. Nepřekonala se. Zase žiletka, krev stéká po její ruce, je rudá, je jí hodně.. Roz zpanikařila, začala strácet vědomí.
   Rob si sedl do křesla a hlavu dal do dlaní. Asi to přehnal, asi jí měl vyslechnout, ale… Když strávila celý večer s nějakým Tomem, to se nedá jen tak zapomenout. Pustil si notebook. Stékali mu slzy po jeho líbezné tváři a dopadali na klávesnici, která mokrem už skoro čvachtala. Vzpoměl si na její blog. Najel na diary, á, včerejší záznam. Pomalu četl přes slzy trochu rozmazaná písmena: "Nemůžu uvěřit že je jen můj. Do teď jsem jen jako sestra snila že bych mohla líbat jeho žhavé rty ale.. teď je jen můj a já vím, že ho miluji. Dnešní večer byl skvělej. Strávila jsem ho s mím kamarádem Tomem. Jeli jsme na koních na vyjížďku a já se mu svěřila že bráchu miluju. Všechno jsme probrali. Pomohl mi uvěřit, pomohl mi doufat že ta láska bude navždy. Kdybyste viděli Robího tělo… jeho úsměv, rty, oči, dredy… á… je až neskutečný. A, já jsem ta, která se ho smí dotknout, pro kterou je víc než jen bratr. Kdybys tohle někdy četl, tak.. Miluji tě, opravdu."
Nemůže uvěřit vlastním očím, co to jen provedl?! "Roz.. Roz!" volá ven. "Promiň! Omlovám se! Kde jsi?!" křičí z plných plic. Odpovědí je mu jen menší ozvěna. Jde na pastvinu. Roz nikde, koně jsou všechny. Prohledává boxy. Poslední… "Á ne.." vzdychne. Rozárka leží na zemi vedle ní krev,je v bezvědomí. "Je mrtvá…" probleskne mu hlavou.
Pokračování příště

Nikdo neví proč 3.díl

19. prosince 2010 v 16:13 | Kiss
Kiss
Probudil jí něžný polibek. Bylo jí jasné od koho je. Protáhla se. "Kočičko, půjdu nakupovat, jdeš se mnou?" zeptal se jí. "Jo, jasně, počkej chvíli."řekla a honem na sebe natáhla tričko a sukni. Chytl jí za ruku. "Vždyť nás někdo uvidí a řekne to našim…" řekla trošku vyděšeně. "Ale houbičky, naši nás mají pořád za malé dětičky a co je na tom že se dva sourozenci drží za ruce?" řekl a mrkl na ní. Když nakoupili, sedli si na zábradlí před obchodem. Přicházela k nim holka na dlouhých nohách, blondýnka celá v růžovém oblečení a zmalovaná jak štětka. "Ach ne," vzlykli oba dva. Ta nafoukaná nána byla Robinova bývalá holka-Klára. "Čau kanče" řekla a odfrkla si když viděla Rozárku. "Tady nejsme v lese ty…" odvětila Roz "a mimochodem moc tu neodfrkuj
jak stará kráva."dodala ještě a vítězně se usmála.
Klára se zatvářila nadřazeně a odešla. Za chvíli pak šli domů i sourozenci, zase ruku v ruce. Otevřel dveře od domu, zatáhl jí do kouta a začal jí líbat na krk. "Co se to tu děje?!"zeptal se jejich táta. "Jej, vy už jste doma?" zeptala se Roz. "To teda jsme a o tomhle si budeme muset promluvit!"řekl a svolal poradu u stolu. "Tak a teď nám vysvětlete, co to mělo znamenat."řekl a oba dva provrtal pohledem. "To nic.. Jen…"pokoušela se vymluvit ale táta jí přerušil. "Nic?Ty říkáš nic?! Jen?! A nic?! Líbali jste se a nehledě na to že on měl svojí ruku u tebe na zadku…v kalhotách. Pak mi neříkej že nic!" vybuchl. Sourozenci se na sebe podívali, dali si znamení že budou muset něco vymyslet a Roz začala. "Tati, když já jsem chtěla jít na konkurz a musela jsem si nacvičit roli s líbáním a žádného cizího kluka jsem k tomu nechtěla vzít, však víš, nejsem coura co se s každým jen vykousne takže jsem si řekla bráchovi. Nic víc to nebylo, fakt ne, jen mi pomáhal s nacvičováním scény.Děláš s toho třetí světovou…"řekla a pochválila se za tak skvělí nápad. "Ten konkurz měl být pro vás překvapení, ale já ho jdu tedy odvolat."řekla a zvedla se, vzala mobila, vypnula si zvonění a začala mluvit jakože se omlouvá a že na ten vymyšlený konkurz nedorazí. Táta na to skočil, ale bylo vidět, že příběh neuspokojil mamku. "Róz…!" zavolala si jí do kuchyně když tam byli sami. "Nó?" zeptala se dcera. "Jestli si myslíš že sem ti na to skočila tak se mýlíš. Je mi jasný, už podle pohledů jaký na sebe s Robinem házíte, že není něco v pořádku. V normálu by bylo, kdybyste se měli rádi jako sourozenci, ale jestli se milujete tak… je to fakt malér."řekla a zvláštně jí provrtala pohledem. "Buď v klidu mami!"ujistila jí, ale pořád to nebylo ono. "Dneska večer jedem zase na 14 dní do Německa, tak ať se nevrátíme a ty nejsi těhotná, jasný. Kdyby k něčemu takovému došlo, jako je sex, tak nezapomeňte na kondom, ale i tak je mi to proti srsti vám to takhle povolovat, je to trestné, jste přece jen sourozenci."řekla. "Mami, já už beru antikoncepci… Už dlouho, to snad víš,ne?" Robin poslouchal za dveřmi. Slyšel to celé ale po tomhle vešel do kuchyně. Obejmul Roz zezadu, dal jí pusu na krk a řekl: "Mami, je mi jasný že ti to vadí ale.. já ségru miluju a ona mě taky a…tak promiň, prosím neříkej to tátovi, myslím že by z toho měl infarkt."řekl a podíval se na mamku vděčně. Ta jim vždycky rozuměla víc než táta, ten si dbal na dobrou pověst a o děti se moc nezajímal. "Jo, hlavně něco nevyveďte."vzdychla.
"Jestli se opravdu milujete, budete to mít v životě dost složité, nebudete moct mít svatbu a u dítěte nebudete mít napsaného otce ale…Bůh vám to přej. Ale před tátou dávejte pozor ať vás neprokoukne, dnes při cestě do Německa ho přesvědčím. Teď šup na večeři a chovejte se slušně, jako by se nic nestalo ani nedělo. Jako byste byli jen sourozenci, tak honem."řekla ještě maminka. Sedli si vedle sebe, oba dva nasadili psí obličeje a ani nemukali. Všechno poslušně snědli, poděkovali za večeři, umyli nádobí a uklidili ho. Potom se převlékli do plavek a skočili do bazénu. Věděli že je táta za záclonou sleduje, proto se chovali jako by mezi nimi nic nebylo. Nakonec i rodiče přišli ven, ale jen se opalovat. Přinesli meloun. Táta, jako další pokus o to je přistihnout pro ně přinesl jeden obrovskej kus. Robinovi to došlo. Rozlomil ho na půlku, jednu si nechal a druhou dal ségře. Trošku se od ní odsunul. Roz věděla, že je to pro jejich dobro, ale radši by byla jen s ním, sama. "Já teď mám poradu v práci, tak se tu zatím mějte a ahoj"řekl táta a odešel. Ještě chvíli číhal za keřem, ale když se nic nedělo, opravdu odjel do práce.Že si poradu nevymyslel dobře věděli. Maminka ležela na břiše na lehátku u bazénu v uších měla sluchátka, takže nic neslyšela. Nedívala se na ně. Byla pořád trošku otřesená a zklamaná. Věděla co tam asi tak chtějí teď dělat a bylo jí to opravdu proti srsti. Rob chytil Roz ze zadu a líbal jí na krk. Potom jí obešel a začal jí líbat zepředu. Bylo jim fajn. Když se táta vrátil z práce, byli už z bazénu venku a povídali si s mamčou. Rodiče dali kufry do auta a opravdu odjeli do Německa. Sourozenci měli čas jen na sebe…
Pokračování příště

Nikdo neví proč 2.díl

12. prosince 2010 v 11:53 | Kiss
wings-of-destiny.blog.cz
 "Uděláme si pizzu?" zeptala se když nevěděla, co mu na to říct. "Skvělej nápad, ségra."řekl a vyplázl na ní jazyk. "Připrav jí a já jdu zatím zavést koně do stáje. Budu zpátky hned. Jo, a volali naši že domů přijedou až za týden, protože se na Malorce prý zdrží kvůli nějakému jednání." "Jasně, a pospěš" houkla na něj ještě. Vytáhla pizzu z mrazáku a vzala sýry. Nastrouhala je a nechala rozehřát troubu. Když červené světýlko zhaslo, otevřela jí a teď již bohatě sýrovou pizzu dala dovnitř. Rozdělala coca colu a nalila jí do skleniček. Ještě rozdělala brambůrky a křupky a dala je do misky. Rozkrájela rohlík a udělala jednohubky. Vzala pomeranč, banán, jahody, meloun a pár dalšího ovoce a nakrájela ho do mísy. Chuť doladila skořicí. Všechno dala na stoleček a protože už byla tma, rozsvítila svíčky. Připravila film do přehrávače a šla ke dvěřím. Její bratr právě přicházel. Ruce měl za zády a tajemný usměv na jeho tváři jí snad až strašil. "Něco pro tebe mám"řekl. "A co?" zeptala se a podívala se do jeho hnědých očí. "Na, tady máš kopretiny, jsou tak krásný jako ty.."řekl a podal jí velkou kytici kopretin. "Juj, díky."řekla a zasmála se. "Já pro tebe mám taky překvapení."řekla a zakryla mu oči. Zavedla ho do obývacího pokoje. Sundala ruce z jeho obličeje. Nezmohl se na slovo, byl opravdu moc překvapen. Sedli si na pohovku a pustili si film. Smáli se, sem tam se jeden po druhém poohlídl. Když film skončil pustili CD s nějakejma ploužákama, co tam měli ještě rodiče. Chytl jí za ruku. Na vidličku nabral jahodu a dal jí ji do pusy. Potom se jejich rty vpili do sebe. Po dlouhé době ho od sebe odstrčila. "Víš že tohle nejde.. Jsme sourozenci, dvojčata."řekla. "Očekával jsem že tohle řekneš, ale já tě… miluji."řekl a sklopil oči. "Opravdu?" řekla, ale ani nebyla překvapená. "Ano, já… Chtěl jsem ti to říct když jsem přišel do pokoje, ale ty jsi ležela na posteli a brečela si, nebyla to ta správná chvíle. Tak mi to odpusť, prosím.."řekl. Podržela ho za bradu a dívala se mu do očí. Strašně hluboko, cítil to jak ho provrtává. Potom ho políbila. Nastalo hrozné ticho, takové, jaké snad ani nikdy nebylo. CD dopřehrálo všechny písničky a oni se na sebe mlčky dívali. "Víš že je to trestné?!"zeptal se smutně. "Jo, ale stojí to za to…"řekla trošku s nadějí a trošku se smutkem v jejích zelených očích. "Co se stalo?" zeptala se, když hlavou uhnul a vyhnul se tak dalšímu polibku. "Co na to řeknou rodiče? Budeme se muset pořád skrývat…" "Rodiče? Ti to nemusí vědět. Skoro se o nás nestarají. Doma se objeví jednou za čas a to budeme hrát že je vše v normálu."řekla. "Tak jo, .."odpověděl spokojeně.
Políbil její rty, šimral jí svými dredami. "A ty mě miluješ?!"zeptal se jí. Otázka jí zarazila, nedokázala odpovědět. "Jestli ne, tak to nemá cenu…"řekl jí. "Já… já… mám tě ráda, moc a… Teď mi dochází že tě asi i miluji, protože, žárlila jsem na tvojí holku, tenkrát, nesnášela jsem jí, však víš…"řekla a dala mu pusu na tvář. "Jo, vím… A já jsem tím, že sem s ní chodil tě chtěl vyprovokovat k žárlivosti."řekl a ušklíbl se. "Tý…!" zasmála se a hodila něm polštářem. On začal všechno uklízet do myčky. Mezitím se umyla a natáhla na sebe pyžamo s žirafkou. On se šel osprchovat a ona si zapnula notebook aby do svého blogového deníku zapsala jak je šťastná. Potom ho vypnula a zavrtala se do peřinky. Přišel do pokoje. Dredy měl rozpuštěný a na sobě měl jen pyžamový tepláky, hruď odhalenou. Měl dokonalou postavu. "To snad není možný, tak ty si tu zalezeš sama do peřiny a mě k tobě nepustíš?" řekl a usmál se. Měl nádherný úsměv až dokonale kouzelný. Nadzvedla peřinu a poklepala na místo vedle sebe. Zalezl si k ní a sladce jí objal. Unavení oba dva usnuli

Nikdo neví proč 1.díl

10. prosince 2010 v 17:35 | Kiss

wings-of-destiny.blog.cz
 Unaveně padla na postel. Slzy jí nepřestávali téci, ale držela se. Pokoušela se nemyslet na žiletku, jen psát příběhy, básně, verše. "Co se stalo?" zeptal se jí její bratr, dvojče. "Nic" odvětila a pokusila se o úsměv. "Tyhle škleby, co na mě děláš mají být pokusy o úsměv? Rozárko,no tak… Víš že mě můžeš všechno říct. Bylo to tak do konce minulého roku, proč jsi se najednou změnila? Já ti všechno říkám. Myslíš že nepoznám že tě něco trápí? Jsem tvůj bratr. Jedno tělo, jedna duše, vzpomínáš?" řekl a pohladil jí po dredech. "Ále Robí…" mávla rukou a pokusila se nahrát že se nic neděje. On byl však neodbytný. "Ále co?" zeptal se s výčitkami v očích, že jí nepomohl už dříve. Nikdy si ale o pomoc neřekla. Není taková, všem pomáhá, sama sebe zanedbává. "Jen je mi trošku smutno. Pořád jsem sama, ty jsi někde s kamarády a já… No a rodiče jsou taky pryč a ani se o nás nestarají. Navíc ještě jeden kluk…a pálivé slovo ne." řekla a smutně sklopila oči. "To se spraví" řekl její bratr. Tuto odpověď ovšem nečekal. Měl jí pořád za malou holku, žárlil na všechny kluky co se jí kdy líbili a hlavně nenáviděl ty, co jí ublížili. Měl jí rád. Jako její jedinou lásku uznával koně. "Hlavně se netrap." dodal. "Chci být malou beruškou, víš…?" řekla když odcházel. Obrátil se, sedl si na kraj její postele a pohladil jí po dredech. "Čí malou beruškou?" zeptal se trochu s nadějí v očích. "Nechci být něčí, chci být prostě beruška, co si jen tak létá, dosedá na kytičky a…" nedořekla, když viděla jak jeho oči zesmutněli. "promiň, nechtěla jsem tě mými starostmi zatěžovat…" omluvila se a ukápla jí další slza. "Nezatěžuješ, ségra,
rád ti pomůžu ale…" chtěl to doříct, ale potom ho zarazila jedna věc. "Co to máš na ruce?" zeptal se když viděl docela hluboké řezné rány. "Nic, jen mě poškrábal králík…" zalhala. "Pochybuju že tohle ti udělal králík. Je to od žiletky!" řekl a zvýšil trošku hlas. Nelíbilo se mu že mu jeho sestra lže. "No.. když.. já… jen …" nevykoktala se sebe skoro nic. "Co blbneš? Kde ta fajn usměvavá holka? Ta moje ségra jak jí znám? Ta nespoutaná dívka co cválá na koni a pořád se směje, před večerem mi dá sladkou pusu a řekne nějakej vtip?" řekl strašně smutně. "Já myslela že už o mě nestojíš, měl si holku, všechen čas si trávil s ní, když jsem tě pozvala na projížďku, vzal si jí taky nebo si řekl že nemáš čas, že si jí slíbil tohle a támhleto.. Teď jsem ti dobrá, když ti dala kopačky?" řekla smutně a trošku zvýšila hlas. "Co? Ty to takhle bereš? Ty můj malej blázínku…" řekl jí. "Nevymlouvej se, vím že sem ti dobrá jen když nikoho nemáš. Dej mi pokoj, vypadni prosím. Nemám náladu na tebe a ani na nikoho jiného. Chci být sama, jen sama, sama umřít, tady, teď.." řekla se slzami v očích. "Ségra, vždycky jsem tě měl moc rád. Proč mi tohle děláš?" odpověděl jí a zvedl se k odchodu. Chytla ho za ruku. "Počkej prosím ještě…" dodala omluvně. Zase si sedl na postel. Objala ho. "Víš že tě mám ráda, hrozně, víc než kohokoliv na světě. Jen tohle mě mrzelo a dneska nemám nejlepší náladu. Nechci se s tebou hádat.. Opravdu. Přestanu se řezat, ale…" nedořekla, odmlčela se. "Ale sama to nezvládneš, co?" dodal jí k tomu. Souhlasně kývla očima. "Neboj, nenechám tě v tom, zvládneme to spolu, jsme přece sourozenci, nebo snad ne?" řekl. "Jo, jsme.. A ty jsi nejlepší brácha na světě!" řekla a vlepila mu pusu na tvář. "Copak to tu máš?" zeptal se když uviděl malý počmáraný notýsek. "Nic, jen… sešitek s básničkami, co sem psala."řekla. Začetl se. "Hezký…"řekl. Do očí se mu vrhly slzy. "Co se děje?" zeptala se ho. "Nic, jen.. To bys nepochopila." "Co? Nepochopila? A kdo tu říkal: Jedno tělo jedna duše? Hm?"řekla vyčítavě. "Řeknu ti to jindy. Teď ne, prosím, nechci všechno zase pokazit.." odvětil. "Oukej, ale slibuješ mi, že mi to ještě tenhle rok řekneš, jasný?" řekla. "Jo" souhlasil se sklopením očí.
Pokračování příště
 
 

Reklama