Šelesty

Šelesty 6.část

1. března 2011 v 18:29 | Kiss

Když nad tím doma Alex přemýšlela, nenapadalo jí žádné jiné rozumné vysvětlení pro to, že prostě beze slova odešel, než že jí nemiluje. Poprvé v životě se zamilovala. Poprvé cítila zklamání a její srdce se trhalo na kusy. Kdyby mu neslíbila že se nepokusí zabít,asi by neváhala a hned by si něco udělala. Ale to, že mu záleželo na jejím životě bylo jediné co jí drželo při životě. Poslední bod díky kterému měla naději. A té naděje se nechtěla vzdát. Věděla že je upír, věděla že se kdykoli může něco zvrtnout a on jí zabije. Ale i tak si přála to riziko podstoupit. Věřila mu, věřila že on by jí neublížil. Nebyla si jistá,jestli s vraždami nemá Matt něco společného. Párkrát jí napadlo že by otbylo možné. Pak ale myšlenku hned zavrhla. Upíři se takhle neživí uklidňovala se ale viděl snad někdy někdo nějakého upíra při lovu?
"Chlapče,copak s tebou je?"zachmuřil se Goffredo.Sledoval svého syna sedícího na pohovce. Už dva dny tam seděl,odmítal jít na lov a smutně se díval na zeď. Myslel na Alex. Zůstával doma aby jí mohl ochránit. Ale nejradši by utekl.Nevěděl jestli zrovna on jí neublíží.
"Proč jsi mě stvořil?"zasténal Matt a pohlédl na svého otce.
"Víš že jsem ti to vyprávěl už tolikrát.Já tě nestvořil…"odvětil Goffredo.
To byl celý rozhovor otce se synem. Tak dny plynuli a Alex i Matt byli čímdál smutnější. Jeden myslel na druhého.
"Zamiloval jsi se?" pokusil se Goffredo znovu vypátrat co se s Mattem děje.
"Já nevím.. Nikdy jsem nemiloval,tak jak mám poznat co je láska? Navíc..Srdce mi netluče a už nikdy ani nebude…"odpověděl. Přál si být teď otevřenější.Potřeboval to všechno někomu říct. Ale Zaccoria teď nebyla ta pravá na mluvení,přece jen od té nehody jí zajímala jen potrava. A říct všechno Alex nemohl. Věděl jak se lidi mohou snadno pobláznit,zamilovat a tak si jejími skutečnými city nebyl úplně jistý. A navíc by jí to vyděsilo.
"Myslíš na ní v jednom kuse? Do všech detailů si představuješ její obličej. Zdá se ti kouzelná,víc než nadpřirozená? Chceš být s ní,chránit jí…"zasnil se Goffredo.
"Já vím že se ti to zdá jednoduché. Ale.. Ona není upír. Je člověk. Křehký človíček. A pokaždé když jí vidím, musím se hrozně přemáhat. Víš jak krásně by chutnala?Ne!Na to nesmím ani pomyslet!" vzlyknul.
"Tak to je zlé. Ale pamatuj si, i láska mezi tvory odlišných druhů funguje. Podívej se na mě a na Zac. Zac je někdo,koho bych měl nenávidět. Na půl upír, na půl vlkodlak. A přesto s ní žiju a miluju jí nade všechno. Jsem rád že jí mám…Ví to děvče kým jsi? Pokud jo a nevyděsila se,neutekla,pak tě miluje…"usmál se Goffredo.
Matteo se zapřemýšlel. Ta holka byla úplně jiná. Nebála se ho a to ho děsilo. Chtěl aby před ním utíkala. Aby se bála jen na něj pomyslet. Jenže u ní tohle nějak nefungovalo. Usmál se když si vzpoměl jak strašně mu důvěřuje. Jak mu skočila do náruče… Ale myšlenka že v tu chvíli myslel, jak své tesáky zabodne do jejího krku a vsaje všechnu krev najednou ho zase utvrdila v tom,že je zrůda. "Nemůže milovat netvora.." zašeptal už spíše do vzduchu.

Šelesty 5.část

28. února 2011 v 14:36 | Kiss
"Měl bys za ní jít."řekla jednoho dne Vittorie, která už si nevěděla s ním rady.
"Můžu jí ublížit."odpověděl a neuhýbal očima z pohledu na zapadající slunce třpytící se na hladině moře.
"Ty nejsi ten co by měl ubližovat. Vím co se tam teď děje, ale ty jí neublížíš. Musíš jí ochránit. Bez tebe je ve většim nebezpečí.Vyjdem si dnes na lov.Tak aspoň chuť na ní udržíš na uzdě. A pak se uvidí, ano?"podala návrh. Vydali se teda lovit. A přesto že byl Mat už naprosto najedený, nezamířil za Alex. Zůstal u Vittorie ještě několik dnů. Ještě několik dnů se koukal na moře a představoval si tu krásnou slečnu.
"Tak a už toho mám dost!"rozkřikla se jednoho krásného rána Vittorie.
"Celý den tady sedíš a přemýšlíš. Neděláš nci jiného. Běž okamžitě za ní a řekni jí že jí miluješ. Ona to pochopí, proč by ne, když pochopila i to, že jsi upír. Myslím že teď je mnohem ve větším nebezpečí a tím nebezpečím je to stvoření, které pořírá lidi. I ona může být obětí. I ona, chápeš to?! A to, že se nebojí tebe, znamená mnohem větší riziko pro ní! Co když se tě vydá hledat sama do lesa?! Nikdy si nad tim nepřemejšlel co se pak stane? A já nechci vidět jak se po zbytek staletí trápíš, protože je mrtvá!" Matteo nad tím přemýšlel.
"Ona ale stejně dříve nebo později zemře."odpověděl.
"Jo,ale takhle si s ní můžeš utvořit pěknej vztah. Můžeš s ní strávit ještě pár let!" řekla. Matteo se tedy vydal na cestu. Vrátil se domů ale za Alex nešel. Bál se, že se ho bojí, že jí to konečně došlo. Protože on sám sebe považoval za monstrum, za predátora.
Alex si sedla na dřevo v lese. Čekala na smrt, protože více méně si myslela, že život bez Matta pro ní nemá smysl. Tak čekala na predátora který jí roztrhá na kusy. Matteo začínal mít divný pocit, který ho táhl na to místo, kde ona seděla. Nevěděl že tam sedí,ale nějak tušil, že tam musí přijít.
"Co tady děláš? Zbláznila ses? Sama v noci v lese?" rozkřikl se na ní. Jí to nazajímalo. "Matteo!" vpadla mu do náruče. Pohladil jí po vlasech a odstrčil jí.
"Víš jak je to nebezpečné. Myslím tím nejen to objímání,ale i skutečnost, že jsi v noci v lese úplně sama."řekl.
"Ty o mě máš strach? Tobě na mě záleží?" zeptala se s nadějí. Byla si jistá že ho miluje.
"Alex.. Hlavně teď se o tebe bojím. Co tady děláš?"řekl jí. Bál se říct, že jí miluje. Bál se odmítnutí, výsměchu, přece jen člověk a upír nejdou do hromady.
"Ehm..to ti nemůžu říct."začervenala se.
"Já jsem ti řekl svoje tajemství,teď jsi na řadě ty!"zasmál se, protože věděl že na ní něco má.
"Dobře. Dlouho jsi se neukázal. Stýskalo se mi. Nevím jakto ale.. Prostě jsem tě potřebovala mít tady. Tak jsem se rozhodla že zajdu do lesa a při troše štěstí mě tady to něco zabije." Vyklopila to. Tvářila se, jako by celá tahle pravda byla obyčejnou součástí života. Jakoby na tom ani nezáleželo. On měl chuť řvát, byl na ní naštvaný jakou lehkomyslnost chtěla udělat. Místo toho sklopil oči a zašeptal:
"Nikdy už prosím tohle nedělej…Slib mi to."
"Slibuju.."Alex přemýšlela co to mělo znamenat. Jestli v tom je nějaký hlubší smysl. Ale nehodlala čekat,chtěla vědět hned jak to má on k ní. "Miluju tě…"pošeptala mu do ucha. "Vím,že teď mě asi řekneš jak moc je to nebezpečné nebo něco takového abys mě odradil. Ale já vím že mi neublížíš.."řekla. Zamyslel se. Říct jí jak to má by se stalo vstupenkou do pekla pro oba.

Šelesty 4.část

26. ledna 2011 v 19:30 | Kiss
Šelesty
"Jsi hloupá! Jestli chceš věřit na jednorožce a jiný kraviny,tak si dál věř,ale mě do toho nezatahuj."zakřičel a rychle se vydal do lesa. Chtěl být sám. Bolelo ho srdce, protože tušil, že po tomhle už s nim nebude chtít promluvit. U ní to bylo ale jinak. Čím víc se jí vzdaloval,tím víc ho chtěla mít u sebe.
"Počkej!" zakřičela a rozběhla se za ní. On zastavil. Věděl že bude pokračovat s otázkami, že se nevzdá.
"Neměla bys chodit do lesa. Je to nebezpečný.."špitl.
"Ano,to je. Ale teď jsem tady s tebou a to se mi nemůže nic stát" řekla a usmála se.
"Tak to se ti právě něco může stát.."řekl a sklopil oči. Chytla ho za ruce ale on se jí vyprostil. "Kdo teda jsi?" zeptala se znova. "
Jsem něco, čeho by ses měla bát.."odpověděl.
"Proč mi to neřekneš?"dál se ptala. Zamyslel se. Nevěděl jak jí to má říct,protože by nevěřila. A kdyby ano, začala by křičet a utekla by.
"Jsi vlkodlak?"zeptala se. Zasmál se. Poprvé v téhle nepříjemné situaci se opravdu zasmál.
"Takže ne.. Takže upír? Protože to by na tebe sedělo víc,ten popis.."pokračovala ve svém monologu. Trhnul sebou. Došlo mu že to odhalila. Ale i tak začal zapírat.
"Alex.. Nebuď směšná. Nic takového jako upíři ani vlkodlaci neexistuje. Začneš tvrdit že jsem elf a rozbrečim se smíchy." Jenže on se nesmál. Alex se zamyslela. Podívala se mu do očí a typovala jestli lže.
"Ptám se tě znova a doufám, že mi nebudeš lhát. Jsi upír?"nepřestávala. Znova uhnul očima. "Matteo…"špitla.
"Já… Totiž… Alex… Nechtěj to po mě!" sklonil hlavu. Alex se otočila a chtěla odejít. "Alex…" zavolal za ní. "Dobře. Pravdou je, že jsem upír. A víš dobře, že upíři pijí krev. Tak by jsi měla odejít ode mě co nejdál. Není to bezpečné."řekl. Ulevilo se mu, že jí mohl říct pravdu, nemusel jí dál zapírat. V hlavě, když si jí tolik měsíců představoval si s ní utvořil více méně duševní vztah.
"Pokud vím.. Oběti,které se v lese našli neměli vypitou krev. Byli rozthané na kousky jako od zvířete, bylo sežráno maso. Tutíž z toho vyvozuji, že se bát nemusím. Ty nejsi ten co je zabíjí."řekla. Chytla ho za ruku. Měl jí chladnou, hodně chladnou, ale on se už neucukl. Přiblížil se k ní a dal jí pusu na tvář. Pak se odtáhl a utekl do lesa. Alex přemýšlela co udělala špatně. Jesli přece jen neměla jeho tajemství nechat být. Že je upír jí napadlo už tenkrát když ho viděla podruhé. Ale nakonec myšlenku zapudila,řekla si že se moc kouká na filmy. Každou noc se jí začali zdávat sny o něm. Né o krvelačném stvoření co jí chce sníst. Pokaždé stál v lese, díval se na ní a říkal aby utekla, že má ještě čas. Ona ho ale chtěla vidět. Ještě ten den kdy Alex viděl se Mat sbalil a odjel za svou sestrou Vittorií. Celé dny seděl u okna, díval se na moře a myslel na Alex.

Šelesty 3.část

24. ledna 2011 v 15:03 | Kiss
  V městečku se roznesla zpráva o vzhledu Zaccorie brzo. Alex věděla že se to lidé dozví, přesto sama nic neříkala. Někteří si začali myslet, že za ztráty lidí mohou Petersnovi. Že to oni zabíjejí lidi. Ale nikdo si to nedokázal pořádně vysvětlit. Alex byla přesvědčená, že ať za tím stál kdokoli, nemohl to být Matteo. Každý věděl, že u dalšího mrtvého byla objevena lidská stopa. Ale nikdo nechápal,jak se mrtví brali v lese, ani kdo a proč je zabíjel. Proto se chytli naděje, že mají na co svést svoje žaly a nevědomost. A proto se zaměřili na nové dva členy městečka. Alex věděla že to je nefér, ale nic neříkala. Snažila se situaci ignorovat a doufala, že nic podobného nepotká už nikoho dalšího z blízského kruhu. Do lesa už nechodila. Sice chtěla vidět Mattea, ale tušila, že jít přes les je nebezpečné.
   Zrovna začínalo být teplo, léto se blížilo, a Alex netušila, s kým strávit prázdniny. Teď, když byla Brendy mrtvá, neměla co dělat. Sedla si tedy na kmen stromu u silnice a přemýšlela. Psala básničku o jejích vnitřních pocitech.
"Ahoj…"ozvalo se za ní. Okamžitě ho poznala. "
Ahoj Matte."řekla a psala dál. Zrovna měla pocit klidu a míru a proto jí to šlo ještě líp. Matteo se na ní díval. Cítil se špatně, ale chtěl jí znova vidět. Celé měsíce se sužoval myšlenkami na tu odvážnou holku. Jako jediná se nebála jít až blíž k nim. Ale teď seděla a mlčela.
"Tobě ostatní řekli aby ses se mnou nebavila?" zeptal se. Alex se zamyslela. Věděla že to říkali,ale copak je ona poslouchala?
"Ne.. Teda vlastně ano,řekli. Ale já je neposlouchám. Nemyslím si že jsi nebezpečný."vysoukala ze sebe nakonec pravdu.
"A co když jsem nebezpečný?" zeptal se. Tak moc si přál aby si na něj dávala pozor. Aby teď utekla a on věděl že se s ním už nikdy nebude chtít setkat. Bylo by to tak i pro něj lepší, lepší odmítnutí než aby se jí muselo něco stát. Jenže ona seděla a v ruce žmoulala kus popsaného papíru.
"Nemyslím si.."řekla po chvilce přemýšlení. "Ano, jsi jiný. Vlastně i působíš děsivě. Ale myslím, že bys mi neublížil. Že bys neublížil nikomu. Sice vím co se teď tady děje. Ale taky vím, že to neděláš ty…" On stál a nevěděl co jí na to má říct. Poprvé v životě mu někdo důvěřoval. Poprvé… "A kdo vlastně jsi?" zeptala se. Lekl se. Věděl co chce vědět. Ale on to říct nemohl. Tak tedy mlčel a díval se v dáli. Ona čekala až jí odpoví.
"Co bych měl bejt? Jsem člověk jako ty. Co šílíš?" řekl potom. Pro Alex to nebylo vůbec předsvědčivé. Celé noci se jí zdáli sny o něm které jí říkali něco jiného. A přála si, aby jí nelhal. Znali se sice jen krátce,ale ona ho chtěla znát celého. Měla pocit, že on jí také. A pokud ten pocit byl správný, lhát jí nebude.
"Nelži mi prosím. Jestli mě máš aspoň trošku rád,tak mi nelži. Vím že nejsi člověk. Nikdy jsem nevěřila v nadpřirozeno,ale jsem si jistá, že ty člověk nejsi."pronesla jako by se jednalo o běžnou věc a zadívala se mu do očí. Byl v pasti. Chtěl jí milovat.Ale pokud stratit jí znamenalo zachránit jí život, rozhodl se to podstoupit.
Kiss

Šelesty 2.část

22. ledna 2011 v 10:50 | Kiss
Začínalo jaro. Z polí slezl veškerý sníh. Městem se nesla nepříjemná atmosféra, která porušila tradici jarního klidu. Lidé se báli,ale nemluvili o tom. Tahle nálada se tu objevila od doby, co Zaccoria (jak Alexin otec rád tvrdíval "osamělá stará panna) představila svého přítele. Už jen proto, že by cizinec mu ostatní nedůvěřovali. Alex tomu nevěnovala pozornost.Byla čímdál víc uzavřená do sebe, víc a víc myslela na toho neznámého který se do teď neukázal. A tak jí byl rozruch celé vesnice tak trošku fuk. Teda jen do té doby, než záhadně zmizela její nejlepší kamarádka. S Brendy se znaly už takřka od plenek. Lepší a kamarádštější vztah navázaly až v místní školce potom, co se zmlátili konvičkama po hlavě. Od té doby byly nerozlučné a Alex tak objevila vytouženou sestru. Teď byla ale Brendy mrtvá. Nejdřív jí nikdo nemohl najít, nevrátila se domů, nezanechala dopis a ani nic Alex neřekla. Až o týden později v lese objevili její zbytky. Jak řekl šerif, nějaké zvíře jí sežralo za živa. Městečkem se začaly šířit historky o vlcích a medvědech. Děti měli zákaz chodit do lesa. Bohužel Brendy nebyla jedinou obětí. Týden co týden se začali strácet další obyvatelé, což způsobilo hodně velkou paniku. A Alex truchlila po kamarádce a myslela na oči toho neznámého.
"Další mrtvý? Ano.. Budu se snažit.. Ano.. Vzkážu jí to… Děkuji šerife."řekl Peter-otec Alex do telefonu.
"Další oběť?" zeptala se. Věděla, že pokládá spíš řečnickou otázku. A také věděla jaká na ní bude odpověď.
"Ano… Pan Beerengson je mrtvý."odpověděl otec.
"Zase to zvíře?" ptala se dál bez ohledu na to,že ví co řekne. Pana Beerengsona měla moc ráda. Prodával v obchůdku, vždycky jí dal nějakou drobnost.Otec se ani nenamáhal odpovědět. Toho dne se Alex přes výslovný zákaz rodičů vydala do lesa. Jinam než na místo kde stál ten chlapec. Zabloudila až k domu Zaccorie. Řekla si, že jí navštíví. Dlouho jí neviděla. A aspoň se seznámí s jejím novým přítelem. Zaccoriin dům ležel v nejodlehlejší části. Někde mezi lesem a pasekou. Alex zaklepala na okno. Nikdo se neozýval, proto zaklepala znova. Uslyšela praskání podlahy a dveře se otevřely.
"Ahoj…"řekla postava ve dveřích. Alex ji poznala. Věděla, že ten někdo je Zaccorie, měla její vlasy i oči. Ale nedokázala ze sebe nic vysoukat. V tom přišel muž,její přítel. Omluvil je, pak Alex řekl něco ve smyslu že Zac je nemocná (což by stejně nevysvětlovalo její zjizvený obličej),odvedl jí a představil se.
"Ahoj.. Já jsem Goffredo Peterson." I ona se slušně představila
"Těší mě, já jsem Alex. Copak je Zaccorii?" nadhodila otázku na nemoc a čekala, že se rozmluví.
"Počkej…"řekl"ještě ti musím představit mého syna."zmizel v domě. Ze dvěří vyšel on. Ten který stál v lese. Ten kluk s očima které jí pronásledují.
"Ahoj… Představování mi moc nejde, tak prostě.. Já jsem Matteo, ale říkej mi jen Matt."řekl. Měl ještě krásnější hlas než si Alex představovala.
"Ehm.. Já jsem Alex. Jakto že jsem tě tu ještě neviděla?"zeptala se. Cítila jak červená,jak se jí krev dostává do lící a nemohla tomu zabránit.
"Nejsem moc společenský. A navíc studuji dálkově, přes počítač. Pomáhám tady a moc času mi nezbyde." Dál se ho Alex nevyptávala. Rozloučila se a odešla. Něco jí nutilo jít pryč, Zaccorie i její nové rodiny se bála. Ale byla tu i druhá strana situace, která jí táhla zpátky,znova za tím okouzlujícím klukem plným tajemství.
Šelesty

Šelesty 1.část

13. ledna 2011 v 16:45 | Kiss

Byla mrazivá noc.Měsíc skromě osvětloval mítinu. Zaccoria se nemohla dočkat, čekala na svou novou rodinu. Chtěla začít odznova. Už nechtěla být jen tou starou dámou, kterou nikdo nechtěl. A teď ho znala. Byl dokonalý. Muž jejích
snů i se svým synem měli dorazit co nevidět. A najednou je zahlédla. Věděla že to jsou oni. Byli totiž jedineční. Teď konečně všem ukáže, že není zase tak jiná. Teď má totiž nadpřirozeně krásného muže.

   Alex dnes vstala dosti brzo. Pořádně se oblékla, přece jen teplota v
noci klesla pod nulu a jí se nechtělo nastydnout. Musela by tak dalších pár dní skončit v posteli. Dodělávat si zkoušky ve škole by pro ní bylo ještě horší. Nasedla do autobusu a vyndala si sešit chemie. Chemii ze srdce nesnášela,ale poté co jí známka vycházela na rozmezí dvojky a trojky, její celková známka závisela na dnešním zkoušení. Ale oči jí bloudili po autobuse, nemohla se soustředit na areny ani na alkany, tak to po chvilce vzdala. Sledovala jak jí míjejí stromy. Do školy to bylo už jen pár minut. Přesto tohle městečko, jestli se tomu tak dalo říkat, bylo zasazeno do části lesa. Kolem nich stále rostly stromy a zdálo se, že nehrozí, aby někdo tu "krásnou přírodu" zničil a místo ní vybudoval mega city. Za léta co tam žila si zvykla. Zvykla si i na to, že jí každý zná a ona zná každého. Všichni se k ní chovali jak tetička a strýček a ona, když byla malá je tak i oslovovala. Z jejího přemýšlení jí probudila zvláštní podívaná. Autobus zrovna musel přibrzdit, aby nenarazil do auta paní Ficpatrikové, která přestože na její vysoký věk sedmdesátitří let byla stálně vitální, její auto nikdy nejelo víc, než dvacet kilometrů v hodině. Tedy,protože autobus přibrzdil, Alexin pohled spočinul na zvláštním chlapci. Stál bez trička, jen v riflích v lese. Rozhlížel se až jeho pohled spočinul na tváři Alex. Ta okamžitě ucukla, nebyla zvyklá na pohledy cizích kluků, asi proto, že tady každého znala. Ale on byl pro ní jiný. Možná proto, že byl nahý v zimě venku,nebo proto, že ho ona neznala. A nebo snad pro jeho vysokou postavu, svalnaté tělo a líbivý obličej? Ať tak nebo jinak, Alex se hned zalíbil. Celý den nemohla dostat jeho oči z hlavy. Tmavé, černé oči jí pronásledovaly. Dny míjeli, ona nemohla spát, pořád na něj myslela. Každý den chodila na to místo, kde ho spatřila, ptala se každého koho znala,ale nikdo o něm nic nevěděl. Lidé jí začali považovat za blázna a ona si vynutila myšlenku, že se jí jen zdál pod tlakem ze zkoušek a z nevyspání.

Kiss

Pokračování příště ;)))
 
 

Reklama