Slib

Slib 5. díl

30. prosince 2010 v 19:03 | Kim
Domů se vrátila až pozdě večer. Dlouho se procházela a nijak se jí vrátit nechtělo. Ale začala být hladová a unavená a tak to otočila.smutekMyslela si, že David už zamkl, ale když se dveře normálně otevřeli, začala tušit, že asi nebude doma. Zase! Stejně tajně doufala, že ho nepotká. Nevěděla jestli se ho bojí, spíš se s ním potom nechtěla vidět. A tak potichu vplula do domu. I když možná ji hledá! Na chvíli se zastavila, ale potom pokrčila rameny. Vždyť si za to může sám. Sundala boty a proběhla obývákem do kuchyně. Vážně koupil jídlo. Sarah si vzala jednu housku a napila se mléka rovnou z krabice. Chvíli tam jen tak stála uprostřed místnosti a jedla. Koukla na hodiny, které právě odtikávaly 11:00. Bála se jít nahoru, nechtělo se jí, ale nakonec únava zvítězila a ona se pomalu vydala ke schodišti. Jednou nohou stoupla na první schod, který zavrzal. Sykla a chvíli jen stála, než udělala druhý krok. Sice možná není doma, ale jistá si tím nebyla. Potichu vyšla schody až do chodby spojující jejich pokoje. Když šla kolem bratrova, tak díky otevřeným dveřím, uviděla Davida ležet na zemi. Myslela si, že jenom spí, ale když přišla blíž, zjistila, že je úplně bílý a nedýchá. Rychle si k němu klekla a chytla ho za zápěstí, ve kterém měl zapíchlou injekci. Neměl puls a byl strašně chladný. Začaly jí stékat slzy, vytáhla mu injekci a mrštila s ní o zem, až se střepy rozlétly všude po podlaze. Vykřikla a křičela dál, chtěla všechnu bolest, která se jí hromadila v hrudi ze sebe dostat pryč. A v té chvíli se jí to zdálo jako nejlepší možnost. Zabořila Davidovy hlavu do hrudi a obejmula ho. Její výkřiky teď dusilo Davidovo tělo. Věděla moc dobře, že to neudělal schválně, ale i tak na něj měla zlost. Vzpomínala na poslední chvíle kdy se ještě choval normálně, chvíle kdy tohle zřejmě ještě nebral. Vzpomněla si na tu noc, co přišel k ní do pokoje. "Slíbil si, že se o mě postaráš, že mě nikdy neopustíš! Že se všechno vyřeší! Slíbil si to!" Křičela přes celý dům a přitom do něj bušila pěstmi. "Tohle ti nikdy neodpustím." Zašeptala.
KONEC
KIM

Slib 4. díl

23. prosince 2010 v 23:01 | Kim
Když přišla ze školy, zjistila, že lednička je úplně prázdná. Peníze neměla, po včerejší aféře a David byl pryč. Nevěděla kdy a taky v jakém stavu nebo s kým, se vrátí. A tak se vydala do jeho pokoje, najít nějaké peníze na jídlo. Měl tam ještě větší bordel, než včera. Pousmála se, ale ne větší než má ona. Rozhlédla se a přemýšlela kam asi tak dává úspory. Rozhodla se prohledat stůl a tak otevřela první šuplík. Nějaké prázdné papíry, pera, ta prázdná peněženka, přibližně miliarda dopisů ze školy a…….. vypadalo to jako prášky. Jako jakékoli jiné plato s prášky, ale s tím rozdílem, že to nebyli obyčejné prášky na bolest hlavy. Položila je na stůl a začala hledat ještě s větší vervou, akorát ne peníze, ale něco jiného. Našla toho spoustu, 5 plat s prášky, 2 injekce a jeden pytlíček s čímsi bílím co připomínalo mouku, ale Sarah věděla moc dobře co to je.
"Ty se mi hrabeš ve věcech?!" Zakřičel David až nadskočila leknutím. Pomalu se otočila od stolu a koukla na něj. Rukama se opíral o futra a pohledem ji probodával. Nevěděla z čeho má větší strach, jestli z něj, nebo z toho na stole. "Původně jsem hledala nějaké peníze na jídlo, ale………" Zaváhala. "Našla jsem tohle." Dořekla a ukázala na stůl. "Můžeš mi to vysvětlit?" Zeptala se. "Já? Já ti nemám co vysvětlovat! Ty se mi hrabeš v soukromí! Jídlo sem donesl! Ty už nemáš peníze?!" "Nemám po tom včerejšku!" "Jakým?" Nechápal David. "Dovezli tě sem jakýsi dva kluci, ale nedělali to zadarmo! A vsadím se, že si se neopil, ale zdrogoval! Víš vůbec co tohle s tebou udělá?! Já se pořád divila, proč máš takový nálady, proč mizíš pryč, proč flákáš školu, proč mi nikdy nic neříkáš! Tak teď už to vím, protože si feťák! Tak mi řekni, jak to hodláš vyřešit co? Půjdeš na odvykačku a já do děcáku! Díky tobě! Si se sebou spokojenej? Co sis vůbec myslel? Si normální?" Řvala na něj až se neudržel a vrazil jí facku. Šokovaně se chytla za tvář. Stekla jí slza a utekla z jeho pokoje.
Čekala, že se za ní rozběhne a bude se jí omlouvat, ale ne. Seběhla po schodech dolů, popadla bundu a vyběhla z domu. Po pár metrech přestala běžet, zastavila, předklonila se a chytla se za kolena. Vydýchávala, jednak běh a jednak to, co se stalo. Jak jí mohl uhodit? David, který se v životě nikdy nepopral, který se o ni od sedmi stará, ten David který ji měl rád. Nevěděla jestli pořád má. Teď si nebyla jistá vůbec ničím……………….
KIM 

Slib 3. díl

20. prosince 2010 v 21:04 | Kim
Otevřela rovnou po prvním zazvonění. Ve dveřích stáli nějací dva kluci a oba mezi sebou drželi Davida. Vypadalo to, že spí. Sarah vzdychla a poodstoupila. "Kam ho máme dát?" Zeptal se jeden. "Támhle na pohovku, pokud se vám ho nechce tahat nahoru." Kluci si vyměnili pohledy, pokrčili rameny a začali ho vláčet po schodech. Sarah šla za nimi a otevřela jim Davidův pokoj. Kluci ho hodili na postel a šli dolů. "Co mi to děláš?" Zeptala se a pohladila bratra po tváři. Pak za sebou zavřela dveře a když zjistila, že ty dva neodešli, sestoupila po schodech za nimi. "Promiň vaše číslo měl v mobilu jako ,,doma'', takže jsem zavolal z jeho mobilu." Řekl jeden kluk a podal Sarah Davidův mobil. "Díky." "No…….takže?" "Co?" Zeptala se nechápavá Sarah a těkala očima mezi nima. "Netáhli jsme ho sem zadarmo!" Ajéjé měla tušit, že to nebude jen tak. Tihle nevypadali na jeho kamarády. Teda, ty znala, takže nevypadalo, že by je znal David dýl jak den. Sarah vzdychla. "Stovka postačí?" Zeptala se a doufala že jo. "Pro každýho? Jasně!" "Ok počkejte." Řekla a otočila se k Davidově bundě na věšáku. Vytáhla peněženku. Teď když o tom uvažovala. Jak to, že se opil, když jí neměl u sebe? Potom co jí otevřela zjistila proč. Byla prázdná, peníze si asi vzal. Zavřela ji a dala zpátky. "Nemáš?" Zeptal se jeden z nich s podezíravým pohledem. "Mám, ale David ne." Rozeběhla se do obýváku, na stole měla svoji peněženku, vzala ji a vytáhla poslední dvě stovky. Takže teď byli na suchu oba. Doufala, že David ještě něco má. Otočila se a dala jim peníze. Poděkovali a zmizeli. Na jednu stranu byla ráda, že ho dovezli, vytáhli nahoru a vůbec se obtěžovali někomu zavolat. I ten mobil by si spousta jiných lidí nechala. Ale na druhou stranu se mohli představit a kámoši by to udělali zadarmo. Davidovi k posteli donesla pro jistotu kýbl. Bylo zvláštní, že z něj alkohol cítit nebyl………..
***
Probudilo ji jemné dosednutí na její posteli, ale zůstala ležet a snažila se znovu usnout. David si zřejmě myslel, že spí. Dlouho se nic nedělo, až najednou ucítila jak jí dal pramen vlasů za ucho. "Slibuju ti, že se o tebe postarám. Nikdy je nenechám, aby tě odvedli. Slibuju, že se všechno vyřeší, sice to může trvat, ale slibuju, že proto udělám všechno." Zašeptal, políbil ji na čelo a zase odešel. Chvíli dál nehnutě ležela, ale potom se otočila ke zdi a zavrtala se víc pod peřinu. Vypadal jako by už vystřízlivěl, ale vzhledem ke stavu, v jakém ho přitáhli, to bylo dost divné............
alkohol
KIM 

Slib 2. díl

13. prosince 2010 v 17:29 | Kim
Skutečnost byla taková, že před třemi lety, když Sarah bylo 12 a jejímu bratrovi Davidovy 19, se jim zabili rodiče v autě. David se Sarah ujal jako plnoletý příbuzný, aby nemusela do děcáku. Zároveň s ní se stará o domácnost, chodí na vysokou a má brigádu, aby se vůbec nějak uživili. Sarah měla pravdu 2 a půl roku to zvládal bez problému. Ale ty poslední dva měsíce byly jiné. Peníze mizely neznámo kam a občas se stalo, že ani neměla co jíst. Často na ni řval a někdy ho celý den neviděla. I ve škole se zhoršil a hrozilo, že ho vyhodí………..
***
"Davide!" Zavolala Sarah ze zdola. "Co se děje?" Odpověděl a po chvíli se objevil na schodišti. "Máš tu dopis ze školy. Hele poslední připomínka, pak tě vyhodí." Vytrhl jí dopis z ruky a zamračeně si ho prolétl pohledem. "Ty se mi hrabeš ve věcech?!" Sarah vzhlédla a šok z dopisu se vytratil. "Davide, co se s tebou děje? Poslední dobou…….." "Nic! Ti do toho není!" Štěkl. "Právě že je! Bojím se o tebe! A o to, že už se o mě nebudeš moct postarat! Nebo nechceš." Poslední větu spíš zašeptala. "Co to kecáš?! Víš moc dobře, že udělám všechno proto, abychom byli spolu." "Jenomže jestli tě vyhodí ze školy, tak je taky možný, že mě seberou!" "Já vím! Nestarej se! Všechno se vyřeší!" "To doufám." David se obul a vyšel ven. Nebyla si jistá kam šel ani kdy dojde a tak si šla udělat večeři sama……….
***
Domem se ozývalo jenom otravné zvonění pevné linky. Sarah chvíli trvalo než došla, ale nakonec to zvedla. Ani se nestačila nadechnout, když se ozvalo. "Haló? Kdo je tam? Znáte Davida?" V Sarah hrklo. "Jsem Davidova sestra. Co se stalo?" "Můžeš mi nadiktovat vaši adresu?" "Proč?" Sarah nedokázala skrýt nedůvěru ve svém hlase. "Tvůj bratr není schopen udělat ani krok. Zavezu ho domů. Kde bydlíte?" "Co se mu stalo?" "Jenom se upil. Nic víc." Sarah to chvíli rozdýchávala. "Dobře. Wall Street 245." "Ok za chvíli ho dovezu." Zavěsil, ale ona stále držela sluchátko u ucha. Nemohla tomu uvěřit. Oni ho skoro vyrazí ze školy a on se de ožrat! Vždyť říkal, že to vyřeší. Takhle asi těžko!...........
KIM

Slib

8. prosince 2010 v 16:56 | Kim
3"Vypadni!" Křikl a třískl dveřmi, jí rovnou před obličejem. Nemohla tomu  uvěřit. Co mu udělala? Ještě včera se na ni usmíval. Chtěla vědět co se děje. Proč, je na ni takový. Znovu vzala za kliku od jeho pokoje, ale bylo zamčeno. Zaklepala. "Brácha! Co sem udělala?" "Jdi pryč Sarah!" Bylo jí to líto, ale radši ho poslechla. "Zítra mi to vysvětlíš!" Řekla, spíš sama pro sebe. Sešla po schodech dolů do kuchyně a vzala si misku cereálií. Její nejoblíbenější jídlo. Sedla si do křesla a dívala se na televizi. Ani ji nevnímala, měla starosti s Davidovým chováním. Poslední dobou měl takovéhle nálady častěji a častěji. A pokaždé když chtěla, aby jí to vysvětlil, tak řekl jenom, že to není její vina a že je v pohodě. Jenom, aby to neřešila. Ale ona se o něj bála! Nikdy takový nebyl, vždycky jí se vším pomohl a nikdy na ni neřval! V křesle asi na dvě hodinky usnula a po probuzení uslyšela cinkání v kuchyni. Vypla televizi a šla se tam kouknout. David smažil vajíčka, zřejmě k večeři. Byl taky nejvyšší čas 7:00. "Ahoj." Řekla. "Už jsi v pohodě?" "Proč bych nebyl?" Zářivě se na ni usmál a otočil se zpátky k plotně. Bezva! Pomyslela si, takže teď už i předstírá, že se nic neděje. Ale rozhodla se, že to dnes nechá být, nechtěla se hádat. "Copak si po mě chtěla?" "Myslíš, když si na mě tak vyjel?!" Zeptala se Sarah. "Promiň zlatíčko." Řekl něžně a byl to zase on. Zase ten starý usměvavý bráška, kterého měla ráda a který se o ni rád staral. Byl sice jen o sedm let starší, ale přesto jí bral jako dítě, o které se musí starat. Už od doby, co se narodila. "Chtěla jsem pomoct s domácím úkolem." "Ok, počkej až dodělám večeři, najíme se a pak se na to kouknem." "Co se ti stalo, žes na mě tak vyjel." "Nic." Jako vždy! Nic. Něco se ale dělo! Už dva měsíce se něco dělo! Ale on pořád říká nic! Ok. Uklidnila se. Nebudu to řešit. Řekla si. On je dospělej, když bude mít problém vyřeší si ho. Věří mu. Vzdychla a otočila se ke kuchyňskému stolu. Sedla a doufala, že se to vyřeší brzy…………..
***
"Zase měl včera tu svoji náladu." Postěžovala si Sarah svému nejlepšímu kamarádovi Damienovi. "Vážně? Co se stalo?" "V podstatě nic, akorát na mě ječel a odmítl mi pomoct. Do toho se ještě zamkl v pokoji." "To není až tak zlý." "Není, ale já se o něj bojím! Nikdy takový nebyl! To až teď v poslední době." "Je toho na něj moc. Ty, škola, práce a domácnost." Snažil se jí přesvědčit Damien. "Jo! Ale 2 roky a půl to zvládal celkem dobře!" Vzlykla Sarah. "Nebreč!" "Já se jenom bojím, že až toho na něj bude vážně moc, že mě šoupne do děcáku!" "To by neudělal! Sám se přece nabídl, když vám zemřeli rodiče, že se o tebe postará."
KIM
 
 

Reklama